Kapitola 3: Záměna - část 1

< kapitola 002 kapitola 003 kapitola 004 >

---

Zkraje dopoledne vylezla Lunarstar z postele a sešla stále v podobě okřídleného jednorožce dolů. Vůně čerstvých, kouřících palačinek v ní náhle vzbudila velký hlad. Booster seděl s čerstě složenými novinami na konci stolu. Rosebud mu seděla naproti. Booster pročítal ranní noviny na stole a jedl své palačinky.

"Hezké ráno, Lunarstar," řekla Rosebud, když se Lunarstar posadila mezi své rodiče.

"Ráno," špitla Lunarstar, stále napůl spící.

"Podívej na tohle," Booster před ní podržel noviny s obrázkem napůl dokončeného pódia v parku. "Bude soutěž o nejhezčí dítě."

"Kdy?" zeptala se Rosebud.

"Začíná hned odpoledne a končí se západem slunce," odpověděl Booster.

"Dneska?" zeptala se už více probraná Lunarstar.

"Ano, je dneska. Přemýšlím, že bychom se tam mohli po snídani vydat," řekl Booster.

Lunarstar zářila nadšením, že půjdou i její rodiče, ale také ji zajímalo, jestli dorazí i její přátelé.

Nedlouho po snídani vyšla Lunarstar s rodiči směrem k parku. Velký nápis nad vstupem do parku hlásal 'Dětská soutěž'. K překvapení Lunarstar's bylo okolo spousty poníků, kteří se bavili nebo pořádali pikniky s přáteli a rodinami. Běžně by tu bylo jen pár poníků, dnes to ale bylo jiné. A jak šli a míjeli poníky na hřišti, slyšeli uvaděče vyvolávat jména přihlášených soutěžících. Lunarstar nechtěla nic prošvihnout a tak zrychlila. Hned po příchodu viděla, jak je okolí naprosto přeplněné. Poníci stáli natěsnaní všude okolo. Lunarstar sotva viděla dopředu na pódium, zkusila se protáhnout více dopředu, ale poníci byli až moc natěsno a místo pro další nebylo. Chtěla se zvednout, když k ní dorazili její rodiče.

"Co se děje?" zeptal se Booster.

"Je tu moc poníků a já nic nevidím." odpověděla Lunarstar.

Lunarstar se postavila na zadní, aby přehlídla dav. Na pódiu byl velký stůl a něm ubrus s dětskými hračkami. V zákulisí byla spousta malých poníků se svými nejoblíbenějšími hračkami. Za Lunarstar a davem byla velká reklamní tabule s dalšími hračkami. Náhle cítila, jak jí někdo klepe na rameno. Otočila se a uviděla Starlight, která taky chtěla dohlédnout na pódium.

"Ahoj, Lunarstar!" výskla s úsměvem Stalight.

"Starlight, kde jsou ostatní?" zeptala se Lunarstar.

"Jsou tu taky, ale nevím kde." odpověděla Starlight.

"Tak se po nich podíváme." navrhla Lunarstar.

Starlight a Lunarstar vycouvaly z davu a hledaly své kamarády. Náhle Starlight zaslechla, jak je někdo volá jejich jmény.

"Lunarstar, slyšela jsi to?" zeptala se Starlight.

"Jo, znělo to jako Patch, ale nikde jí nevidím." odpověděla Lunarstar.

Obě se rozhlížely vlevo vpravo, ale ani náznak jejich kamarádů. Po chvíli postávání si Lunarstar všimla Patch vedle pódia.

"Tady!" houkla Lunarstar a ukázala na Patch.

Starlight a Lunarstar běžely k Patch. Ta tam nebyla sama, byly tam s ní i Bright Eyes, Sweetheart, Melody a Bon Bon.

"Nemohly jsme najít, kam si stoupnout. Melody myslela, že si můžeme stoupnout tady a uvidíme soutěžící, jak jdou na pódium." řekla Patch.

"Není to nejlepší, ale rozhodně je to lepší, než nevidět nic," uchichtla se Bon Bon.

V zákulisí odděleném jenom oponou čekali malí poníci, až je zavolají a pomocníci přenesou.

Zanedlouho opravdu uvaděč vyvolal první skupinu soutěžících. Pomocníci malé poníčky po jednom přenášeli zpoza opony na jeviště.

Pár poníčků pohlédlo k Lunarstar a usmálo se.

"Ti jsou tak roztomilí!" řekla Sweetheart.

"Jsou," souhlasila zasněně Bon Bon.

"Docela by mě zajímalo, kdo vyhraje..." přemýšlela Patch.

"Moje sestra," řekl známý hlas.

Děvčata se otočila a uviděla, jak za nimi hrdě stojí Raspberry a naparuje se jako vždy, že má něco víc. Nikdo kromě Lunarstar a Melody o její sestře nevěděl.

"Tvoje sestra?" zeptala se zvědavě Lunarstar.

"Mám v soutěži malou sestřičku. Jmenuje se Blackberry a jsem si jistá, že vyhraje." řekla s úsměvem Raspberry.

"To nebudeš vědět dokud soutěž neskončí." vyštěkla Melody.

"Ale vím, je to ten nejroztomilejší poník ve skupině, rozhodčí ji určitě vyberou." odpověděla Raspberry.

Raspberry je samolibě obešla, zmizela v zákulisí a nechala děvčata němá.

"Kdo si myslí, že je?" zeptala se Patch.

"Koho bys čekala," opáčila Bon Bon.

"To je celá Raspberry," řekla Lunarstar.

"Je tak nafoukaná," dodala s brekem Patch.

Lunarstar si všimla, že chybí Clover, rozhlédla se po ní, ale neviděla ji.

"Kde je Clover?"

"Jé, téměř jsem ne ni zapomněla, je s mámou v parku a mají piknik. Narazila jsem na ně při cestě sem," řekla Bright Eyes.

"A proč není tady?" zeptala se Bon Bon.

"Hlídá Cuddlese, chlapce Meadowlark," odpověděla Bright Eyes.

To děvčata překvapilo. Žádná z nich nevěděla, že Meadowlark má hříbátko. Lunarstar ani netušila, kdo to je.

Ještě dříve, než měla Lunarstar možnost se zeptat, kdo že je Meadowlark, Bright Eyes souhlasila, že jim ukáže, kde je Clover a že jdou za nimi. Lunarstar je i přesto následovala; zajímal ji malý poníček. Děvčata běžela tak daleko, až sotva slyšely uvaděče. V dáli na velké dece pod stromem seděla Clover s matkou.

"Clover!" výskla Patch.

Clover dodělala Cuddlesovi plenu a koukla po okolí.

Děvčata zastavila, posadila se a chvíli chytala dech. V tu chvíli vylezl Cuddles zpoza Clover.

Cuddles byl malý pískový poník s žlutorůžovou hřívou, na hýždích měl značku medvídka v plence.

"Není to Cuddles?" zeptala se Sweetheart.

"Jop, je to chlapec Meadowlark." odpověděla Clover.

"Takže ty jsi tetička," řekla Bon Bon.

"Vážně?" Clover nikdy nepomyslela, že může být teta, na to byla z Cuddlese až moc nadšená.

Cuddles stále po očku pozoroval děvčata za Clover a po chvilce se rozhodl, že vyleze. Posadil se před děvčata a usmál se. Děvčata nad ním jen vzdychala.

"Je tak roztomilý," rozplývala se Sweetheart.

"Přijel minulou noc. Meadowlark odjela na opakované líbánky a nechala nám tu Cuddlese na hlídání." řekla Clover. Sweetheart ho zvedla, Cuddles koukal na Patch, Starlight a Bon Bon, které pokukovaly zpoza ramen Sweetheart. Cuddles se na ně usmál, ale vzápětí ho něco zaujalo daleko víc. Začal se drápat dolů ze Sweetheartina sevření. "Myslím, že chce dolů" odhadovala Starlight.

"Asi jo," odpověděla Sweetheart a jemně ho položila na deku. Cuddles koukl na Sweetheart a vzápětí na Lunarstar, která ležela na dece s hlavou nahoru, aby neusnula. Odpočívala na dece, užívala si chladný vánek a stíny stromů a sledovala, jak si v dáli hrají jiní poníci. Mysl ji zaměstnávalo přemítání o rodičích. Ani si nevšimla, že na ni Cuddles zírá. "Lunarstar," zašeptala Melody.

Lunarstar na ni koukla, jak ukazuje na Cuddlese, který se k ní blížil. Lunarstar netušila, co Cuddles chce, nikdy totiž nebyla tak blízko malému poníku. Prostě nevěděla, co dělat. Cuddles přišel k jejímu obličeji, posadil se a s úsměvem k ní natáhl svá kopýtka. Lunarstar jen napadlo, že chce blíž k její tváři, ale prostě netušila proč. Když snížila hlavu, objal ji tvář. Děvčatům to připadalo roztomilé. Cloveřině matce zase přišlo divné, že se k ní přiblížil až tak rychle.

"Myslí, že se mu líbíš," řekla láskyplně Bright Eyes.

Cuddles zvedl svoje velké, kulaté oči a upřel je na cosi nedaleko. Lunarstar okamžitě došlo, o co mu jde, a rychle zvedla hlavu.

"To bylo těsné," řekla Starlight.

"Nenech ho zamotat se do hřívy," varovala Cloveřina matka.

Ale Lunarstar věděla, že nechce hřívu ale na její roh. Zatímco Cuddles posouval svou tvář blíž k ní, Lunarstar stále přemýšlela, jaktože o něm Cuddles ví, když ostatní její pravou podobu nevidí. Pak jí došlo, jak na ní někteří malí soutěžící koukali, ale doteď to neřešila. Můžou snad malí poníčci vidět její pravou podobu? Nebyla si jistá, jestli to může říct rodičům a zjišťovat, jestli je to pravda.

Lunarstar už unavovalo, jak stále cuká hlavou do stran a tak drží Cuddlese dál od svého rohu. Postavila se, přešla za kamarádky a doufala, že jí nechá. Naneštěstí to nezafungovalo, ťapal za ní na svých třaslavých nožičkách a usmíval se na ní. To děvčata pobavilo, nikdy neviděla hříbátko, jak za někým ťape. Dokonce to bavilo i Cloveřinu matku, "Clover, udělej něco!"

Clover dala Cuddlesovi na zabavení červenou knížku a Lunarstar ulehla.

"Knížku?" otázala se Patch.

" 'Pohádky do Postýlky.' To je jeho nejoblíbenější," odpověděla Clover.

"Tu bych taky někde měla mít," šklebila se Bright Eyes.

Cloveřina matka odsunula svoji knížku a postavila se, "Jdu se na chvilku podívat na soutěž. Vrátím se brzy, zatím mi pohlídejte Cuddlese."

"Jasně mami." odvětila Clover a její matka odešla za hlasem uvaděče.

Zatímco děvčata kecala a Lunarstar je poslouchala, Cuddles dál koukal do své knížky. Náhle zpoza křoví vyskočila rovnou do knížky žába. Cuddles něco takového ještě neviděl, ale čekal, že s tím bude docela dost zábavy. Když jí chtěl zvednout, skočila mu zpátky do křoví. Cuddle nechal knížku knížkou a zamířil přímo za ní. V křoví uviděl další žábu a najednou i dalšího poníčka, který vypadal přesně jako on a taky honil žábu. Cuddlese to rozesmálo a opět skočil po žábě, ale zase minul. A jak si tak dva poníčci hráli s žábami, tak si Lunarstar všimla, že Cuddles není u své knížky. "Clover, kde je Cuddles?"

Clover a ostatní děvčata začaly pročesávat okolí, ale nikde ani stopy. Bright Eyes slyšela tichý chichot zpoza blízkých keřů. Pohledem ověřila, že je opravdu v keřích.

"Bright Eyes, našla jsi ho?" zeptala se Patch.

Bright Eyes zvedla poníčka a posadila ho před knížku na dece. Poníčka však spíš zajímaly hračky na dece okolo.

Ovšem nikomu nedošlo, že ten poníček, kterého zvedla Bright Eyes, nebyl Cuddles.

Zatím Cuddles vycestoval zpod keřů a narazil na dva sedící dospělé poníky.

"Tady jsi, Sprinkles. Myslím, že by ta zábava pro dnešek stačila," řekla matka.

Otec zabalil věci do košíku a hračky do tašky.

Na druhé straně keřů sledovala Lunarstar s kamarády Sprinkles, která o Lunarstar zájem naprosto nejevila.

"Clover, jak dlouho budeš hlídat Cuddlese?" zeptala se Bon Bon.

"Myslím, že se Meadowlark vrátí zítra v noci." odpověděla Clover.

"Ty s ním budeš jenom přes noc?" zeptala se smutně Patch.

Clover byla schopná říct jen "jo." Nechtěla nechat Cuddlese jít tak brzo, ale aspoň zase uvidí Meadowlark.

"Kdo je Meadowlark?" vypadlo z Lunarstar, když už to jméno slyšela potřetí.

"To je moje sestra." odpověděla Clover.

"A taky tančí," doplnila Bright Eyes.

"Asi bychom se mohli jednou setkat," řekla Lunarstar.

Děvčata se dál bavila a jedla. V naprostém klidu zmizelo celý půlden. Do západu slunce tak zbývalo už jen pár hodinek.

Cloveřina matka přišla zpátky ze soutěže. Vypadala unaveně a už chtěla domů.

Clover a děvčata vstaly a začaly balit jídlo i hračky. I díky tomu mohly Clover s matkou odejít domů dříve.

"Díky za pomoc," řekla Cloveřina matka s úsměvem.

"v pořádku. Bez nás by vám to trvalo mnohem déle," řekla Bright Eyes.

Loučení při odchodu jim taky trvalo docela dlouho. Lunarstar odcházela poslední a mířila domů, když najednou ji začal někdo volat. Napoprvé ji napadlo, že je to někdo z kamarádů, ale ti už tu nebyli. Rozhlédla se po hlase a k jejímu překvapení to byli její rodiče. Stáli u lampy na kraji chodníku a čekali na ní.

Lunarstar byla ráda, že domů nepůjde sama. Doběhla k rodičům a ihned se ptala, proč ještě nešli.

"Soutěž právě skončila a my viděli, jak pomáháš svým kamarádům," řekl Booster.

"Takže jsme na tebe počkali," dodala Rosebud.

"Jsem ráda, že jste počkali." odpověděla Lunarstar.

Její rodiče ji objali a usmáli se. "Tak jdeme domů," řekl Booster.

< kapitola 002 kapitola 003 kapitola 004 >