Kapitola 4: Záměna - část 2

< kapitola 003 kapitola 004 kapitola 005 >

---

Odpolední slunce již svítilo skrz závoje modrých závěsů v Lunarstařině pokoji. Rosebud zaťukala na dveře a volala na dceru. Ale bez odpovědi. Pomalu otevřela dveře a našla Lunarstar, jak stále spí. Přešla k posteli a stále šeptala její jméno.

Lunarstar to ale pořád neprobíralo. Mírumilovně spala zahrabaná v teplých, růžových peřinách, které nesly vzor srpku měsíce. Zpod nich koukaly jen špičky křídel a ocasu, který splýval až na zem.

"Vzbuď se.. Je poledne." řekla Rosebud nahlas.

"Mmm...?" zamumlala stále napůl spící Lunarstar.

Její máma roztáhla závěsy a stáhla jí peřiny.

"Dole na tebe čekají palačinky s čokoládovou polevou," řekla jí Rosebud a doufala, že jí tak dostane z postele.

--oOoOoOo--

A když máma odešla z pokoje, Lunarstar vylezla z postele a koukla na hodiny nade dveřmi.

"Poledne?" zašeptala. Nemohla se pořád udržet vzhůru. Spala déle, než chtěla.

Pročesala si svou bílou hřívu a zamířila dolu.

Její táta už byl dávno v kůlně, zatímco její máma zůstávala v kuchyni a myla nádobí.

"Tak už ses nám probrala." usmála se Rosebud.

Lunarstar nic neříkala, jen kývla hlavou.

"Palačinky máš na stole." řekla Rosebud a ukázala na ně.

Lunarstar odešla z kuchyně a vstoupila do jídelny. Tam už na ní čekal kopec palačinek a sirup.

Posadila se na své místo a začala jíst.

Když jedla, začala přemýšlet o včerejšku s Cuddlesem. Měla dost otázek. A chtěla odpovědi.

Rosebud dokončila nádobí a přešla s novinami do jídelny. Sedla si vedle Lunarstar.

"Kdyby tě to zajímalo, tak v novinách jsou vítězové." řekla Rosebud.

Lunarstar si vzala noviny a pokračovala v palačinkách. Na titulní stránce byl obrázek tří malých poníčků, jeden modrý s duhovou hřívou, další růžový s tmavě zelenou hřívou a poslední tmavě modrý s světle červenou hřívou.

A pod fotkou titulek 'Vítězové dětské soutěže'.

"Mami, myslela jsem, že to vyhraje jen jeden." řekla překvapeně Lunarstar.

Její máma jí koukla přes rameno do novin.

"Tenhle je první, tenhle druhý a ten třetí. Poznáš to podle stužek, co mají na krku. Ta modrá je pro vítěze, takže ten modrý to vyhrál." vysvětlila Rosebud.

Lunarstar zase párkrát kousla, "Včera..." A zarazila se. Nebyla si jistá, jestli to má mámě říct.

"Co včera?" zeptala se Rosebud.

"Cloveřin synovec, Cuddles, začal o mě najednou jevit nějak moc zájem." řekla s obavami Lunarstar.

"Vážně?"

"Myslím, že viděl, že jsem okřídlený jednorožec." tipovala Lunarstar.

Máma nevěděla, co na to říct, zřejmě jí to taky překvapilo a navíc jí to připadalo sotva pravděpodobné.

"Jsi si jistá?" zeptala se s obavami Rosebud.

"Ano! Cuddles mi zkusil sáhnout na roh." odpověděla Lunarstar.

"Možná chtěl tvou hřívu?" přemítala Rosebud.

"Ne, to si nemyslím." odpověděla Lunarstar.

Booster vešel jídelny a jakmile uviděl Lunarstar, uchechtl se. "Tak už jsi nám vstala."

Chvíli mu trvalo, než poznal, že je něco špatně. Rosebud seděla u stolu a Lunarstar už palačinky snědla.

"Něco se děje?" zeptal se Booster.

Lunarstar řekla tátovi totéž, co mámě. Taky ho to překvapilo; zapadl vedle Rosebud a zeptal se, "Můžou všichni poníčci vidět tvou pravou podobu?"

"Možná. Ale nevím to jistě. Někteří na mě civí a jiným jsem jedno." odpověděla Lunarstar.

Její rodiče seděli několik minut naprosto potichu.

"Tohle se ještě nestalo," řekla Rosebud.

"To protože se ještě nikdy tak blízko k malým poníčkům nedostala," odpověděl Booster.

Booster se podíval na Lunarstar a Rosebud. Evidentně měly starosti.

"Nemyslím si, že se máme čeho bát navíc jsou to jenom malí poníčci." uklidňoval Booster.

"Co tím myslíš? Můžou to někomu říct?" zeptala se Rosebud.

"Říct komu? 'Vidím před tebou okřídleného jednorožce'? Vždyť říkám, že se není čeho bát. Můžou jenom se zájmem koukat, na mluvení jsou moc malí." ujišťoval ji Booster.

Lunarstar pochopila, že její táta má pravdu. Kdo by jim věřil, když by mohli mluvit? Avšak stále se mohla bát toho, jak na ní koukají a škrábou se k jejímu rohu. Ale to pořád neodpovídalo na její otázku. Proč ji mohou vidět v její pravé podobě?

"Ale proč?" zeptala se Lunarstar.

"Co proč?" opáčil Booster.

"Proč mě můžou vidět v pravé podobě?" zeptala se Lunarstar.

"To je dobrá otázka." odpověděl Booster a dál přemýšlel, ale skutečná odpověď nikde.

"Když měníš vzhled, tak používáš jednorožčí magii, tak možná proto?" naznačila Rosebud.

Náhle Boosterovi došlo, že asi má pravdu. Je to jednorožčí magií.

"To je ono. Vsadím se, že na poníčky magie jednorožce nefunguje." odhadoval Booster.

"Taky myslíš?" zeptala se rychle Lunarstar.

"Ano, myslím. Ale neřeš to. Kvůli tomu ti jít ven s kamarády stále nezakážeme." odpověděl Booster.

Lunarstar odešla od stolu a př průchodu obývacím pokojem změnila podobu. Křídla a roh jí zmizeli a bílá hříva přešla do světle růžové.

"Ahoj později!" Uklidněná Lunarstar odešla z domu. Konečně dostala aspoň nějaké odpovědi!

--oOoOoOo--

Mezitím seděly v cukrárně u kulatého stolku Patch, Starlight a Sweetheart a na něm měly své drinky a noviny.

"Jsou vážně roztomilí..." rozplývala se Sweetheart a koukala na fotku těch tří poníčků v novinách.

"Vůbec se nedivím, že vyhráli. Jsou tak rozkošní!" kvíkala Patch.

Vzápětí dorazily Melody, Bon Bon a Bright Eyes. Clover za sebou táhla dětský kočárek.

"Clover, jak jsi udržela Cuddlese dál od mámy?" zeptala se Starlight. Nedokázala si představit, že Cloveřina matka jí dovolila vzít Cuddlese ven.

"No nebylo to snadné," potvrdila Melody.

"Přesvědčily jsme její mámu, že ho dneska budeme hlídat," dodala Bright Eyes.

Melody se otočila tváří ke Clover a zašeptala, "Tak jsme tu. Řekneš jim to?"

"Řekneš nám co?" zeptala se zvědavě Patch.

Vešla Lunarstar a rázem si všimla stolu, kočárku a děvčat okolo, "Ahoj všichni!"

"Tak teď jsme všichni," řekla Bon Bon.

Lunarstar netušila, o co jde, ale neměla z toho dobrý pocit.

"Tak..." Clover zastavila a před pokračováním se zhluboka nadechla, "To není Cuddles."

Všichni najednou přemýšleli, jestli slyšeli dobře.

"Jsi si jistá?" zeptala se šokovaná Starlight.

"Mě připadá jako Cuddles." řekla Sweetheart.

"Ale není to Cuddles. Cuddles je kluk a tahle je holka." řekla roztřeseným hlasem Clover.

"Ale jak? Kdy?" zeptala se Patch.

"Myslím, že to bylo včera v parku," řekla Bright Eyes.

Lunarstar přešla blíže k poníčku, "Je úžasná! Vypadá přesně jako Cuddles."

"Taky myslím," souhlasila Melody.

"Clover, ví už to tvoje máma?" zeptala se Starlight.

"Ne, neřekla jsem jí to. Málem nepřestála, když jsem téměř zničila sestře svatbu. Nedovedu si představit, jak by vyváděla po tomhle." odpověděla ustaraně Clover.

"Tak to je musíme vyměnit dříve, než na to tvoje máma přijde," řekla Lunarstar.

"Jak? Kde?" zeptala se Sweetheart.

"Začneme u hřiště v parku." navrhla Bright Eyes.

"Jo, tam je vždy spousta poníčků." řekla Bon Bon.

"Tak jdeme. Čím dříve najdeme Cuddlese, tím lépe!" řekla Starlight.

Děvčata za sebou nechala Clover a Lunarstar. Na místě viděly spoustu malých poníčků, ale žádný nevypadal jako Cuddles. Děvčata pro jistotu koukala na všechny zblízka. Lunarstar si všimla, jak někteří menší na ní koukají, ale ti starší ne. Jako kdyby její pravý vzhled neviděli nebo je nezajímala.

"Není tady," řekla s obavami Bon Bon.

"Kam ještě můžeme jít?" zeptala se Melody.

Nikdo nemohl na nic přijít.

"A co Školka?" navrhla Sweetheart.

"Školka?" zeptala se Patch.

"Mí rodiče dávají moje sestřičky do školky. Slyšela jsem, že tam je taky pár poníčků." vysvětlovala Sweetheart. "Proč nás to nenapadlo?" zakabonila se Bright Eyes.

Děvčata zamířila ze hřiště, když narazila na Raspberry, která taky tlačila kočárek.

"Ahoj, Lunarstar, Melody. Víte co? Moje malá sestřička tu soutěž vyhrála. A já vám říkala, že vyhraje!" šklebila se Raspberry.

Blueberry stál až za ní, ale to stejně nic neměnilo na skutečnosti, že byl venku s Raspberry. Raspberry sklonila hlavu a oblízla sestru, "Tohle je moje malá sestřička Blackberry. Není roztomilá?"

Děvčata Blackberry poznaly, ale nemohly ji umístit. Lunarstar si vzpomněla na noviny, co pročítala.

"Byla jenom třetí." řekla Lunarstar.

"A co? Stejně vyhrála." odpověděla Raspberry.

Lunarstar koukala na Blackberry, která na ní civěla.

"Jasně že je roztomilá, ale ne dost na to, aby byla první." řekla naštvaně Lunarstar.

Raspberry nepotěšila Lunarstařina odpověď a jen odešla, tlačila kočárek a nos nesla vysoko k nebi. Blueberry se usmál, mrkl a zašeptal, "I kdybych chtěl, tak bych to sám neřekl líp."

"Ty svou sestru vážně nemusíš, co?" zeptala se Melody.

"To to není jasné?" zeptal se se smíchem.

"Tak proč jí doprovázíš venku?" zeptala se Patch.

Když si Raspberry všimla, že bratr s ní není, zastavila, "Blueberry!" zapištěla.

"Protože to mám od matky rozkazem." zamumlal Blueberry.

"Ale pokaždé s ní nemusíš lézt ven." řekla Lunarstar. Stále si pamatovala, jak je děsila na starém stadionu.

"Musím jít." Blueberry utekl za Raspberry a Blackberry.

"To je divný." řekla Patch a pokračovaly dál.

--oOoOoOo--

Školka byla v malé budově pár ulic od parku. Když k ní dorazily, uviděly malé poníčky, jak si hrají za plotem na zahradě a dospělý poník je hlídá.

Pár poníčků přestalo a jen civělo na Lunarstar. Ostatní si jí nevšímali. Lunarstar došlo, že jen malincí poníčci ji mohou vidět. Jako starší už budou mít smůlu.

"Není tady." řekla Patch.

Clover už začínala řešit, jestli vůbec Cuddlese kdy najdou.

Dospělý poník za plotem uviděl děvčata s kočárkem. Vstal a přešel k nim.

"Ahoj! Možná to bude znít divně, ale nemohla jsem si nevšimnout poníčka, co máte." řekl dospělý poník.

"To je Cuddles," řekla rozklepaně Bon Bon.

"Cuddles? To je úžesné. Vypadá přesně jako Sprinkles!" vysvětloval dospělý poník.

"Kdo?" vypadlo z Lunarstar.

"Sprinkles sem chodí každý den, ale dneska jsem jí neviděla." odpověděl dospělý poník.

"A víte, kde má rodiče?" zeptala se Starlight.

Poník váhal, nevěděl, jestli jim to má říct.

"Někdo, kdo vypadá přesně jako Cuddles? Na to bychom se měly podívat." řekla Lunarstar.

Děvčata okamžitě souhlasila a doufala, že poník změní názor.

"Dobře, ale vážně netuším přesně kde. Jděte dále po ulici a pak zahněte vlevo. Je to něco kolem tří až čtyř ulic odsud. To je vše, co vím. Vodí jí sem rodiče a vždy zpoza toho rohu." vysvětloval dospělý poník.

"Mnohokrát díky!" řekla Bright Eyes.

Děvčata zamířila, tam, kam jim ukázal, tedy dál ulicí a vlevo. Nahlížely do každého domu po cestě, ale žádná známka Cuddlese.

"Už tady běháme několik hodin a stále nic." naříkala Bon Bon.

"A myslíš si, že tohle je Sprinkles?" zeptala se Clover.

"Měla by. Pokaždé, když řekneme Sprinkles, tak se usměje." zahihňala se Patch.

"To je opravdu roztomilé jméno." řekla Sweetheart.

Děvčata obcházela sousedství, až je zastavil poník, co stříhal keře. "To je roztomilý poníček." Poník přešel blíže. "A připadá mi známý."

"Vy jste někdy dříve viděl takového?" zeptala se s nadějí Starlight.

"Jo, myslím, že je to ten modrý dům dál po cestě," ukázal poník.

Děvčata okamžitě zamířila obhlédnout dům. Byl nyní prázdný. Patch a Starlight to zkonstatovaly po pohledech skrze okna.

"Nikdo doma," řekla Patch.

"Opravdu?" opáčila Clover.

"Patch má pravdu, nikdo tam není." potvrdila Starlight.

"Mohou nás také hledat," hádala Bright Eyes.

"A co budu dělat já? Tohle mámě říct nemůžu." řekla s rostoucími obavami Clover.

"Asi bys měla. Aspoň víme, kde Sprinkles bydlí," řekla Lunarstar.

"Měli bychom zpátky. Za chvíli bude večer a já musím domů." rozhodla Bright Eyes.

Děvčata šla se západem slunce zpátky do města.

"Já taky mířím domů. Promiň Clover." řekla Sweetheart a objala přátele.

"Díky všem za pomoc." odpověděla Clover.

Postupně odešli Sweetheart, Bon Bon a Melody, po nich Starlight a Bright Eyes.

"Já už tu taky nemůžu zůstat." řekla Patch.

"Já taky ne. Ještě před soumrakem musím být doma. Ahoj zítra!" Lunarstar je nechala a běžela přes ulici a dále parkem.

"Kam dál? Co ještě jednou park?" zeptala se Patch.

"Tam už jsme byly." odpověděla Clover.

"Byly jsme na hřišti. Teď bych šla tam, kde jsme byli včera než se Cuddles vyměnil." navrhla Patch.

Patch a Clover šly po cestě skrz park, až dorazily k místu pod stromy, kde měly piknik.

"Ani mi nemluv! Není tu." řekla Clover, ukázala na místo a brečela.

Vzápětí Clover slyšela, jak jí někdo volá. Ohlédla se a tam stály vedle sebe Meadowlark a Cheval. "Je za mnou?" zašeptala Clover ustrašeně.

"Clover, tady jsi. Máma už má strach." řekla Meadowlark.

"Omlouvám se." řekla se skloněnou hlavou Clover.

Meadowlark přešla až tam, kde čekala Cuddlese, pak náhle zastavila a divně na Sprinkles pohlédla.

"Je to Cuddles?.." zeptala se Meadowlark.

"Ne úplně." odpověděla Clover.

"Tak kde je?" zeptal se Cheval.

Clover byla naprosto vyděšená. Bála se, jak zareagují, když jim řekne pravdu.

"Clover." řekla Meadowlark.

"Vyměnili se!" odpověděla Clover.

"Vyměnili se?" zeptala se Meadowlark.

Clover nebyla schopná odpovědi, jen ležela na trávě s hlavou pod předními kopyty.

"Včera byla soutěž poníčků a my myslíme, že se během ní vyměnili." řekla Patch.

"Musíme na policii." začala Meadowlark.

"Víme, kde bydlí, ale nikdo doma nebyl. Myslíme, že nás také hledají." vysvětlovala Patch.

"Ona?" zeptala se Cheval.

"Tohle je Sprinkles." řekla Patch.

"Clover-" začala Meadowlark.

"Promiň sestři," řekla Clover.

A jak tak Clover a Meadowlark spolu mluvily, Patch prohlížela okolí a náhle jí něco v koutku oka zarazilo. Na vteřinu viděla okřídleného jednorožce. Když k němu vzápětí zaměřila, už tam nebyl.

"To jsem vážně viděla, co si myslím?" prohlásila nechápavě.

Patch běžela na to místo, kde viděla okřídleného jednorožce a opět se rozhlédla. Meadowlark a Cheval jen viděli, jak Patch běží nahoru na kopec.

"Co je?" zeptala se Meadowlark.

"Myslím, že jsem něco viděla!" odpověděla Patch.

Náhle Patch zase uviděla okřídleného jednorožce, ale opět zmizel dřív, než ho mohla pořádně vidět.

"Je skutečný! Mizí jako duch." výskla nahlas Patch a dostala husí kůži.

"Co mizí?" zeptal se Cheval a šel k ní.

Patch neodpověděla, jen utíkala na další místo. Doufala, že ho uvidí znova, ale nejen k jejímu překvapení viděla dva poníky s kočárkem s naloženým Cuddlesem, jak míří k východu z parku.

Meadowlark, Cheval a Clover s druhým kočárkem chytili Patch.

"Co to je?" vypadlo z Meadowlark.

"Támhle je Cuddles!" odpověděla Patch s úsměvem.

Z toho byly Meadowlark a Cheval jednak překvapení, jednak šťastní. Doběhli ke dvěma poníkům, než jim stihli zmizet v dáli.

"Počkejte!" křičela Patch.

Oba poníci zastavili, netušili, co se děje. Ale asi to mělo co do činění s Cuddlesem.

"Máte naše dítě!" křičela Meadowlark.

"A věřím, že my bohužel to vaše," dodal Cheval a ukázal na Clover s kočárkem. Oba poníci neskrývali nadšení a rovnou mířili ke Sprinkles a začali jí oblizovat.

"Děkujeme moc!" oba opakovali.

Oba poníci chtěli domů, ale nejdříve jim Patch musela vylíčit celý příběh. Nakonec pár se Sprinkles mohl odejít...

Meadowlark a Cheval nepřestávai olizovat Cuddlese a Clover bylo odpuštěno.

Patch koukla na slunce, to koukalo už jen z poloviny a i ona musela domů.

"Už musím jít, Clover, uvidíme se později," řekla jen.

"Ahoj." odpověděla smutně Clover. Nechtěla čelit sestře sama.

Patch opustila Clover, protože tušila, že si sestry mají po cestě domů hodně co vysvětlovat.

Clover sklopila hlavu a jen se zeptala: "Sestři, řekneš to mámě?"

Meadowlark se na ní usmála. "Ne, ale stejně by to měla vědět."

Clover zvedla hlavu. Byla ráda, že máma o vyměněných poníčcích nebude vědět.

"Doufám, že z toho máš ponaučení. Když hlídáš, prostě musíš koukat." řekla jí Meadowlark.

"Tohle se už nestane, slibuju." znovu s úsměvem odpověděla Clover.

"No uvidíme, asi ti ho ještě na hlídání někdy nechám." souhlasila Meadowlark.

"Vážně? Po tom všem mi ještě věříš?" vypadlo z překvapené Clover.

"Samozřejmě Clover. Vždyť jsi moje sestřička." odpověděla Meadowlark.

Meadowlark s úsměvem znovu objala Clover. A když jí objímala, najednou viděla okřídleného jednorožce. Jasnému pohledu však bránilo zapadající slunce.

"Co je?" zeptala se Clover, když si všimla, jak její sestra zírá do západu slunce.

"Myslím, že nic." Ale stejně přemýšlela, jestli to, co viděla, bylo skutečné, nebo jen výsledek jejích představ.

Další den byla všechna děvčata na nádraží. Chtěla se rozloučit s Meadowlark, Cheval a Cuddlesem.

"Chtěla bych, aby tu mohl Cuddles zůstat trochu déle," prohlásila Starlight.

"Sotva jsme ho poznaly!" přidala Bon Bon.

Cuddles seděl na zemi vedle nohy Meadowlark a smál se na celé kolo.

"Možná ho přivezu příště a pomůžete ho Clover hlídat," řekla Meadowlark.

Cuddles koukal s úsměvem na děvčata, ale když uviděl Lunarstar, přešel k ní a chtěl víc její pozornosti. Když ho zvedla do náručí, byl štěstím bez sebe.

"Myslím, že tě má opravdu rád," řekl Cheval.

"Má jí rád od chvíle, kdy ji poprvé viděl v parku.." řekla Bright Eyes.

Cuddles se jen zašklebil a řekl: "Moon-light,"

To překvapilo naprosto všechny, hlavně Meadowlark a Chevala.

"První slovo," výskla Meadowlark.

"To je pro malého poníčka opravdu důležité." potvrdila Sweetheart.

"Co to znamená?" zeptala se Patch.

"Je to jméno jednorožce z jeho oblíbené pohádky. Vlastně se jmenuje Moonlight Rainbow. Čtu mu jí každou noc, nebo neusne."

"To je přece z té pohádkové knížky." dodala Melody.

"Jednorožec? Jako ten, co jsem viděla v parku..." začala Patch.

"Cože? Tys ho viděla?" vypadlo ze Starlight.

"Myslím, že jo. Zmizel jako duch, sotva jsem se chtěla podívat pořádně."

"Myslím, že jsem ho viděla taky." dodala Meadowlark.

"Vy jste taky viděla ducha?" nevěřila Bright Eyes a úplně na ní civěla.

"Vy myslíte, že je opravdu skutečný?" zeptala se Meadowlark.

"Nějací poníci už jí viděli. Říkají, že je to čistě bílý okřídlený jednorožec." potvrdila Bright Eyes.

Všichni chvíli stáli naprosto bez hlesu. Meadowlark byla na jakoukoliv reakci příliš v šoku.

"Meadowlark, Cheval!" zakřičela matka Clover.

Konečně přišli rodiče Clover. Meadowlark a Cheval se s nimi jen rychle rozloučili. Meadowlark pak postupně objala Clover, mámu a tátu.

"Jsem ráda, že jste to udělali." řekla Meadowlark.

Lunarstar přešla k Meadowlark a předala jí Cuddlese. Clover s rodiči objali Cuddles a řekli mu ahoj.

Náhle zazvonil lokomotivní zvon. To znamenalo konec nástupu.

"Musíme jít. Zase někdy, sestři!" řekla Meadowlark.

"Ahoj!" překřikovala Clover a její rodiče rámus vlaku.

Když byli Meadowlark, Cheval a Cuddles ve vlaku, okamžitě obsadili místa u okna a sledovali, jak na ně všichni mávají. "Ahoj!" volala Meadowlark.

Cuddles naposledy koukal na Lunarstar. Opravdu jí viděl jako bílého okřídleného jednorožce, přesně jako z jeho knížky. Nikdo další už nemohl vidět, co je vlastně zač.

Zvon na lokomotivě prorazil hluk na nástupišti, zasyčela pára a vlak pomalu odjížděl do dáli.

< kapitola 003 kapitola 004 kapitola 005 >