Kapitola 7: Překvapená oslavou

< kapitola 006 kapitola 007 kapitola 008 >

---

Jednou takhle brzo ráno Lunarstar odešla z domu za přáteli. A jak tak šla, všimla si, jak pomalu vítr městečkem roztahuje chlad a jak většina listí už popadala. Zanedlouho už určitě bude sněžit.

Už tomu byl týden, co si Buster a Charades našli vlastní bydlení a byla ráda, že nezůstávali déle jak dva dny.

V centru okamžitě zamířila do cukrárny, věděla, že sem její kamarádky chodí často, a doufala, že na ně narazí i dnes. Vstoupila dovnitř a uviděla jak se Bright Eyes, Patch, Clover, Melody, Bon Bon a Sweetheart baví s tmavě růžovým poníkem za pultem.

Melody uviděla, jak Lunarstar vchází a okamžitě jí zdravila, "Lunarstar, jdeš akorát"

"Akorát na co?" Lunarstar netušila, co se děje. Jenom, že jsou ostatní z toho vzrušení.

Patch se naklonila k Lunarstar, "Starlight má dneska narozeniny."

"No a my pro ní připravujeme jako překvapení večírek," špitla Melody.

Lunarstar si ihned vzpomněla, co jí rodiče říkali o večírcích. To byl jeden z důvodů, proč nenáviděla, že je jiná. "Já do noci nemůžu zůstat," řekla zklamaným hlasem Lunarstar.

"Proč?" zeptala se Sweetheart.

"Nepustí mě rodiče," odpověděla Lunarstar.

"Proč ne?" opáčila Patch.

Lunarstar neodpověděla. Prostě nevěděla, co dál říct.

Poník vyšel zpoza pultu a přešel přímo k Lunarstar, "V pořádku. Nemusíš tu zůstávat přes noc, ale doufám, že přijdeš na oslavu. Starlight tě tu určitě ráda uvidí."

"A potom můžeš domů," dodala Sweetheart.

"Dobře, ale stejně se musím zeptat rodičů."

"Ah, Lunarstar, to je máma Starlight. A celý nápad s oslavou byl její," poznamenala Bright Eyes.

"Starlight zapomněla, co je dneska za den, a já myslím, že to je hezká příležitost jí překvapit. Část z vás byste měli Starlight do večera zaměstnat a zbytek mi pomůžete s výzdobou a dortem," rozkázala máma Starlight.

"Já jdu do dortu," přidala se Bon Bon.

"Já půjdu zdobit," dodala Clover.

"Já taky pomůžu," dodala Sweetheart.

"Výborně. Ostatní zaměstnejte Starlight. Lunarstar, zopakuji ti, co jsem už ostatním řekla. Pokud tě rodiče na tu oslavu nakonec pustí, prostě doraž a třikrát zaklepej," řekla jí máma Starlight.

Vzápětí vstoupila Starlight a chytla všechny nepřipravené, "Ahoj všichni. Co je?"

"Nic," odpověděla Clover.

"Starlight, chceš něco dělat?" zeptala se Melody.

"Jako co?"

"Jezdit s kárami?" navrhla Bright Eyes.

"Nebo na prkně?" doporučila Patch.

"Já vám nevím. Dneska jsem chtěla být tady v Cukrárně."

"Udělej si volno, Starlight. Bav se dobře," řekla jí máma.

"Jdeme!" výskla Patch.

Patch, Starlight, Bright Eyes a Lunarstar odešly.

"Děvčata, tak my taky jdeme," rozkázala máma Starlight.

Prošly dvojitými dveřmi za pultem, kuchyní a dalšími dveřmi do malého pokoje s otevřenou jakousi skříní. Pak posledními dveřmi do obývacího pokoje, kde začaly zdobit.

Jak Patch, Bright Eyes, Starlight a Lunarstar míjely obchody, Lunarstar zastavila.

"Bude vám vadit, když se na chvíli otočím doma?"

"Snad můžeme jít s tebou?" opáčila Bright Eyes.

Na první pohled to vypadalo jako dobrý nápad, ale jak se má rodičů zeptat, když bude mít za zadkem oslavenkyni? Lunarstar opravdu netušila, jen doufala, že něco vymyslí.

"Jasně, možná nám máma udělá koláčky nebo něco."

To se všem zamlouvalo a tak následovali Lunarstar skrz park.

Když došli k domu Lunarstar, rovnou je zavedla do kuchyně, kde zrovna její máma myla skleničky.

"Ahoj mami."

Máma se otočila a k jejímu překvapení tam byla Lunarstar se třemi dalšími poníky.

"Kdo jsou tví kamarádi?"

"To jsou Patch, Starlight a Bright Eyes."

"Ahoj děvčata. Já jsem Rosebud."

"Ahoj," odpověděly všechny tři.

"Dáte si limonádu?"

"Rády," odpověděly ty tři.

"Posaďte se do obývacího pokoje, přinesu vám jí."

Rosebud vzala čtyři umyté sklenice a nalila do nich limonádu a pomalu s nimi přecházela k děvčatům do obývacího pokoje.

Patch a Starlight zapluly na jednu pohovku, Lunarstar a Bright Eyes na druhou.

Celý obývací pokoj byl sladěn do broskvově oranžové se světle hnědou podlahou a trojúhelníkovitým stolem mezi pohovkami. U stolku vedle pohovek stála dvě křesla. Celé sezení uzavírala u zdi velká televize stojící na skříňce.

"Jé, Lunarstar. To je vůbec poprvé, co jsem u tebe doma ." prohlásila Bright Eyes.

"A máš daleko větší televizi. Větší než já," řekla Patch.

Potom si sedly a čekaly. Rosebud vešla se čtyřmi sklenicemi plnými limonády a dala je na stůl, "Děvčata, tady máte."

Okamžitě si rozebraly skleničky a začaly pít.

"Ta je dobrá," poznamenala Starlight.

"Jo, je," dodala Patch.

"Jsem ráda, že vám chutná," poznamenala s úsměvem Rosebud.

"Mami, kde je táta?"

"V kůlně."

"Potřebuju se ho na něco zeptat. Hned se vrátím." Lunarstar odložila poloprázdnou sklenici na stůl a vyšla ven. Buster a Charades zrovna v kůlně řezali desky a její táta právě tahal další ze skladu.

"Tati, můžu s tebou mluvit?"

"Jo. Co potřebuješ?" zeptal se a zvedl desku.

"Moje kamarádka, Starlight má dneska jako překvapení k narozeninám večírek a ostatní chtějí, abych se připojila."

"Vždyť víš, co jsme ti říkali o večírcích."

"Vím, ale nemůžu zůstat aspoň na oslavu? Hned po ní půjdu domů."

"Kdy je ta oslava?"

"Kolem západu slunce."

"Dobře, ale hned po ní se vrať."

Lunarstar se usmála. Nemohla uvěřit, že jí pustí na oslavu.

"A dej si pozor, když tam budeš."

"Dám. Díky tati!"

Tak strávili půlden doma u Lunarstar. Ta kamarádkám ukázala okolí a seznámila je s Busterem a Charadesem. A než se pomalu nadály, byl čas odejít.

Lunarstar je vyprovodila ke dveřím, "Ahoj."

"Tak zítra!" odpověděla Starlight.

Lunarstar zůstala doma, dokud nebyli Patch, Starlight a Bright Eyes z dohledu.

"Mami, Starlight má jako překvapení večírek. Táta mi dovolil jít na oslavu. Vrátím se během noci, až oslava skončí."

"Dobře, ale buď opatrná."

"Budu." Lunarstar vyběhla z domu a pokračovala dál ulicí a vyhýbala se trase jejích kamarádek.

Lunarstar je nakonec minula a doběhla přímo k světle hnědým dveřím vedle cukrárny.

Vzpomněla si, co jí říkala máma Starlight a třikrát zaklepala.

Dveře se pootevřely a za nimi stála máma Starlight. "Rychle dovnitř."

Lunarstar vešla do obývacího pokoje, kde už čekali ostatní kamarádi.

"Viděly tě?" zeptala se máma Starlight.

"Ne, ale budou tu každou minutou."

Máma Starlight zhasla světla, "Až vejde, tak zakřičte překvapení."

Ani nemuseli čekat dlouho. Zavrzala klika a rázem byli všichni napnutí. A jak Starlight rozsvítila, všichni okolo zakřičeli: "Překvapení!"

Starlight byla naprosto zaskočená. Doma nečekala nikoho jiného, než jen svojí mámu.

"Co se děje?" zeptala se Starlight.

"To jsi zapomněla?" nevěřila Patch.

"Máš narozeniny,“ výskla v úžasu Bright Eyes.

Starlight byla v rozpacích, sotvakdy zapomněla na vlastní narozeniny.

"Lunarstar, vždyť jsme od tebe sotva odešly." poznamenala Starlight, když si všimla, že stojí u stolu.

"Po tom, co jste odešly, tak jsem sem dost spěchala. Ale stejně tu můžu být jen na oslavu."

"Co tím myslíš?"

"Tvoje máma nás požádala, abychom tu byli po oslavě i přes noc," odpověděla Clover.

"Díky vám všem. To vám nikdy nezapomenu."

"Já a tvoje máma jsme udělaly dort," dodala Bon Bon.

Starlight vešla do kuchyně. Na stole tam stál třípatrový dort. Byl téměř celý bílý s růžovým a žlutým zdobením. Nahoře měl růžové svíčky tvarované do čísel. Její máma tam vyskládala číslo 12.

"Nezapomeň si něco přát," poznamenala Sweetheart.

Starlight se nadechla a sfoukla obě svíčky. Její máma pak začala krájet dort a každému dala jeden kousek a přidala zmrzlinu. Po zbytek večera pak hráli hry, karty a nebo koukali na film.

Když film skončil, byla téměř půlnoc. Většina zamířila do postelí. Lunarstar na odchodu popřála Starlight všechno nejlepší a všem ostatním dobrou noc. Pak zamířila rovnou domů. Přemýšlela o oslavě a jaká to byla zábava. Snědla tři kousky dortu dva kopečky zmrzliny. Dokonce i vyhrála nějaké ty hry. Pak ale najednou zaslechla zpoza rohu křižovatky ulic hlasy. K jejímu překvapení to byli Buster a Charades. Bylo nezvyklé takhle večer někoho potkat.

Zastavila se a chvíli je poslouchala, ale byli moc daleko, aby jim rozuměla.

"Co dělají venku takhle v noci? Vždyť takhle pozdě z práce by je táta nepustil." pomyslela si.

Buster a Charades přešli ulici a pokračovali dál. Naneštěstí přímo k ní.

Lunarstar nestála o to, aby jí viděli, mohli si myslet, že je šmíruje. Takže zmizela a objevila se přes ulici, přesně za rohem od Bustera a Charadese. Pak už jen běžela ulicí a zahnula za další roh.

Buster a Charades to zaslechli a okamžitě zamířili za roh.

"Tam za tím rohem!" zašeptal Buster.

Čím blíže byli, tím silněji bilo Lunarstar srdce. Nemůže celou noc utíkat. Když už chtěli kouknout za roh, Lunarstar zmizela. Buster a Charades tak viděli jen vodopád mihotavých hvězdiček, které se u země ztrácely.

Oba netušili, co to mohlo způsobit.

"To je fakt divný," poznamenal Buster.

"To mi vyprávěj. Kroky a teď hvězdičky," dodal Charades.

Zatím se Lunarstar objevila v lese nedaleko. Les bylo první místo, které jí napadlo. Její roh začal opět zářit, zhmotnil se a ona se přeměnila. Objevila se i křídla a hříva nabrala bílou barvu. Radši chtěla jít domů skrz les. Po cestě přemýšlela o černém poníkovi. Bude ještě v lese? Půjde blíž k městu? A co udělá, až jí uvidí?

Náhle zaslechla šelest listí a lámání větviček. Přicházelo to zprava od ruin. Vzápětí se tam ukázal onen černočerný poník. Byl černý až tak, že se v lese ztrácel. Kdyby z něj nebyla vidět jeho modrá hříva nebo oči, nikdo by ho neviděl.

Lunarstar byla překvapená stejně jako černý poník. Konečně viděla černá křídla na jeho zádech a velká osrstěná kopyta. Byla stejně zvláštní, jako ty Bustera a Charadese.

Černý poník k ní udělal krok. Lunarstar pocítila nával strachu, něco tu bylo opravdu špatně a šlo to z něj. Lunarstar okamžitě naskočila do co nejrychlejšího trysku, co jí nohy stačily. Černý poník se také rozběhl a byl jí až u zadních. Lunarstar rozzářila roh a okamžitě zmizela a nechala jen stopu z hvězdiček.

Černý poník udělal další krok a rozhlédl se. Ona ale už nikde nebyla.

Mezitím se Lunarstar objevila doma v obývacím pokoji a vyděsila mámu, která do něj právě šla.

"Lunarstar, to musíš pořád takhle vyvádět?"

"Promiň mami."

"Jestli se chceš takhle objevovat, tak jen u sebe v pokoji nebo u dveří. Jinak do tebe jednou s plnými kopyty narazím."

Lunarstar souhlasně sklopila hlavu, pochopila, co jí máma vyčítá.

"Bavila ses dobře?"

"Bavila!"

Když si Lunarstar všiml táta, zvedl se ze židle a otočil se k ní. “Co jste dělali?"

"Hráli hry, jedli dort a zmrzlinu a sledovali film."

"Takže ses dobře bavila."

"To bavila."

"Je už po půlnoci, proč nejdeš spát." navrhla Rosebud.

"Dobře." Lunarstar se ale zastavila v půli schodů, "Tati?"

"Copak?"

"Kdy odešli Buster a Charades?"

"Před západem slunce, jako vždy. Proč se ptáš?"

"Jen mě to zajímá."

Její rodiče jí popřáli dobrou noc a ona odešla nahoru.

Jakmile byla v posteli, přemýšlela o černém poníkovi. Jedno bylo jisté – šel po ní. Ale proč? Co chtěl? Jestli bude příště v lese, musí být velmi opatrná.

Lunarstar přes sebe přehodila peřinu a usnula.

< kapitola 006 kapitola 007 kapitola 008 >