Na nabídku

Kapitola 8: Jmenuji se Starfire

< kapitola 007 kapitola 008 kapitola 009 >


Později večer, ještě než zapadlo slunce, seděla Lunarstar s přáteli u jezera v parku. Někteří popocházeli a kolem nich foukal vítr.

"Začíná být pěkná kosa," poznamenala Melody.

"Doufám, že nebude přes noc. Teddy a Ace šli ven tábořit," řekla s obavami Sweetheart.

Lunarstar zastavila a vzhlédla k zapadajícímu slunci. Na druhé straně nebeské klenby prosvítal úplněk. "Slunce už zapadá, musím domů."

"Ahoj zítra!" křičela Starlight, když Lunarstar odklusala pryč.

Mezitím Buster a Charades také mířili domů. Procházeli zkratkou přes park.

"Charadesi, vrátíme se dnes v noci domů?"

"Nemůžeme. Nezapomeň, co jsme slíbili Boosterovi o objednávkách," Charades zůstal potichu, něco ho trápilo, "Navíc, můžeme jí hledat dál."

"Pročesali jsme celé město a nebyla tu."

"Já... cítím, jako kdyby byla opravdu blízko."

Buster vzdychl a sklonil hlavu, "Dobře, tak kam půjdeme?"

"Zkusíme to v noci v lese."

Náhle Lunarstar naběhla do překvapeného Bustera a Charadese.

"Lunarstar! Kam tak honem?" zeptal se Charades.

"Musím být doma před západem slunce nebo to schytám od rodičů."

"Tak to abys pokračovala," navrhl Buster a pokračoval dál.

Charades náhle zastavil a otočil se. Chtěl se jí na něco zeptat, "Lunar-?" Ale Lunarstar už byla pryč. Charades se rozhlédl, avšak jí neviděl, "Je pryč?"

Buster mu chtěl pomoci, ale také Lunarstar neviděl, "Co když mě poslechla a pokračovala domů?"

"Asi jo," Charades zůstal zmatený. Vždyť to je jen normální pozemní poník, tak jak může takhle rychle utíkat?

--oOoOoOo--

Lunarstar se objevila u vchodových dveří už jako okřídlený jednorožec. Viděla, jak její srst začíná zářit. Za chvíli bude noc a bude moci jen zůstat ve svém pokoji nebo zmizet venku.

Lunarstar vešla do kuchyně, vzala sklenici z odkapávače a nalila si trochu mléka. S plnou sklenicí zamířila do svého pokoje. Posadila se na postel, sklenici dala na skříňku a začala číst knížku. Ani nemusela rozsvěcet, její srst zářila dost, takže viděla vše okolo. Jak tma houstla, její zář zesilovala. Upíjela mléko a mezitím do pokoje dorazila její máma, "Lunarstar, zůstaneš tu nebo budeš venku?"

Lunarstar neveděla, když se podívala ven, vzpomněla si na černého poníka, který ji předtím prohnal. Viděla ho v jedné části lesa, ale zároveň mohla prozkoumávat jinou. Takže šance, že na sebe narazí, byla malá.

"Asi půjdu ven."

'Abys' nezapomněla, zítra je volno, takže můžeš být venku déle, než normálně."

"Díky mami."

"Buď opatrná."

"Budu," Roh Lunarstar začal zářit a ona okamžitě zmizela a nechala za sebou jen pár mihotavých hvězdiček. Objevila se na kraji lesa, který už dříve prozkoumávala. Lunarstar jím potichu procházela a doufala, že jí černý poník neuslyší. Avšak více než světlo měsíce ozařovala cestu její vlastní srst. Pokračovala dál od města, hlouběji do lesa. Velmi brzo začala být daleko uvolněnější. Sem určitě černý poník nezamíří.

--oOoOoOo--

Mezitím lesem procházeli i Buster a Charades. Vítr vál skrz jejich hřívy i žíně. Všude okolo byla tma, ale zář jejich srsti jim cestu usnadňovala. Po chvíli zastavili a poslouchali okolí. Čekali, že někoho uslyší, ale kupodivu slyšeli jen šelest větru v trávě. Pokračovali až na nedalekou louku pod vrcholkem. Velmi záhy jim došlo, že tento kopeček není z těch malých. A že nejdou po trávě, ale po nějaké cestě nahoru. "Připadá mi to jako nějaká cesta," zašeptal Buster.

"Kampak asi vede?" zašeptal Charades zpátky.

Když dorazili na vršek, Charades jemným pohybem stáhl Bustera k zemi.

"Co je?" špitl Buster.

"Ticho," zalehl Charades, že ho bylo sotva vidět, "Koukej, koho tu máme."

Buster projel zrakem celou mýtinu. Když však uviděl černého poníka, zalapal po dechu.

"Starfire? Ale co ten tu dělá?" zašeptal Buster.

"Jestli je tu on, tak, abychom jí našli, nám mnoho času nezbývá," zašeptal Charades.

Jakmile černý poník zmizel v lese, Buster a Charades vstali a pokračovali po cestě.

--oOoOoOo--

Lunarstar už ťapala poměrně dlouho a cesta jí unavovala. Pocítila, že běžet lesem je už bezpečné. Ohlédla se a skočila do běhu. Běžela, co nejrychleji uměla, až zapomněla na své starosti. Přeskakovala padlé kmeny, kameny, sledovala stružky a probíhala skrz roští. Zpočátku opravdu běžela do kopce, ale po chvilce zjistila, že cesta je nějak podezřele rovná.

Běh jí trochu unavil a určitě bude ještě potřebovat sílu, aby se vrátila domů. Zpomalila do chůze a postupně chytala dech. A jak tak šla, začalo přemýšlet, jak je vlastně osamělá a jak ráda by se o své tajemství s někým podělila. Rodiče věděli – ale stejně jim vše neříkala. Spíš by měli strach a dost možná by jí už ven v noci nepustili. A radši ani nechtěla pomyslet, že by v noci nemohla ven.

Lunarstar vzhlédla přes opadané stromy ke hvězdám. A takovou chvíli si vždy kladla otázku, odkud vlastně je. Proč jí nechali? Kdo jsou její rodiče? Měla spoustu otázek, na které se skutečných rodičů chtěla zeptat, ale daleko více jí zajímaly odpovědi.

Lunarstar zastavila, hluk okolo nebyl od větru nebo zvěře, byly to slabé hlasy někde před ní. Byla zvědavá čí. Dva z nich byly povědomé. Šla opatrně přímo za nimi, až byla nad jejich průvodci. Před sebou měla útes a zpoza něj vycházelo světlo. Potichu přiťapala na okraj a koukla přes hranu. Nebyl tak vysoký, jak čekala. Tři poníci seděli u ohně a bavili se. Za nimi stály tři stany. Lunarstar dva menší poznal – byli to Teddy a Ace. Takže ten třetí musel být Teddyho táta. Byl mu i docela podobný.

Dva z nich se bavili tak hluboce, že nezaznamenali, jak je nad nimi Lunarstar poslouchá.

--oOoOoOo--

Mezitím Buster a Charades také objevili Ruiny. Překvapily je. Obcházeli zbytky zdí a dalších kamenů. Oba uviděli velký kamenný oblouk uprostřed a zamířili přímo k němu.

"Je to fakt to, co si myslím?" zeptal se Buster.

"Myslím, že je." odpověděl Charades.

Oba zrakem změřili celý oblouk, Charades si všiml vyrytého štítu se srdcem a korunou, "Takže to je Brána," pokračoval dál až k patě a uviděl rozházené větvičky, které bývaly vínem, "Vypadá to, že už tu někdo byl." Buster obhlížel zem, také viděl strhané a polámané víno. "Možná to byl Starfire?"

"Nemyslím si. Vypadal, jako kdyby jimi právě prolezl a ostatní ruiny okolo ho nezajímaly," Charades se otočil zpět na cestu. "Podíváme se na to zítra, až bude dost světla."

--oOoOoOo--

Lunarstar radši opatrně odešla, než by jim mohlo dojít, že je na útesu. Pokračovala do lesa tak dlouho, až je neslyšela. Vyšla  lesa na velkou, travnatou louku a zastavila na kopci. Ví, že Ponyland je poměrně velký, ale odtud vypadal docela malý. Město Ponyland sedí v mělkém údolí, které obklopují husté lesy a hory. Jeho domy se rozutíkávají z centra až pomalu do lesa. Lunarstar zalehla, nohy složila pod sebe a dál sledovala Ponyland. Nebe dostalo nádech inkoustové černě se zářícím měsícem a hvězdami. Mraky pomalu pluly a měnily své tvary.

Opět pomyslela na to, odkud vlastně je. Jsou i další poníci jako ona? To jí její praví rodiče neměli rádi a proto jí nechali na zápraží?

Nedaleko od ní stál Černý poník. Několik minut jí potichu v úžasu sledoval. Překvapovalo ho, jak nádherně září.

Lunarstar cítila, že jí někdo sleduje, pohlédla k lesu, jestli uvidí Teddyho nebo Ace, ale nikdo tam nebyl. Vzápětí ovšem uslyšela křupnutí větve. Šlo odjinud. Otočila se tam a k její hrůze jí našel Černý poník.

Ušklíbl se a hlavu držel vysoko. Byl opravdu rád, že jí konečně našel.

Lunarstar vyskočila a utíkala, co nejrychleji jí to šlo. Srdce cítila až někde v krku a dech jí nestíhal. Nikdy ještě nebyla takto vyděšená. Černý poník byl přímo u ní, cítila jeho dech. Náhle zmizela a objevila se o několik metrů dál a překvapila ho. Dál běžela a opakovaně koukala za sebe. S každým krokem byl černý poník blíž.

Lunarstar se tak bála toho za sebou, až si před nimi málem nevšimla srázu. Zastavila a pomalu couvala na jeho hranu. Shlédla ze srázu. Let dolů by byl dlouhý a ona ještě létat neuměla.

"Copak? Nemůžeš létat?" zeptal se.

Lunarstar se k němu otočila čelem. Něco v jeho hlase jí mrazilo a i jeho oči na ní chladně zíraly.

Byl tak blízko, dokonce detailně viděla jeho křídla, byla jako její, až na to, že byla velká a černá. Nejvíc jí ale dostalo, že i jeho srst zářila, jen ne tak silně jako její.

Lunarstar věděla, že sletět nemůže, a i kdyby letěla, tak on za ní může taky.

"Kdo jste?" zeptala se.

"Jmenuji se Starfire." Vykročil k ní a Lunarstar náhle zmizela. Rozhlédl se, ale ona nikde.

"Chytit jí bude daleko těžší, než jsem čekal," mumlal Starfire.

Lunarstar se ukázala na kopci na louce a vběhla do lesa. Běžela dál až k potoku. Tam zastavila a chvíli chytala dech, aby se mohla napít. Najednou k ní připlaval kbelík. Chytla ho do pusy a přemýšlela, čí je. Vzápětí za sebou slyšela blížící se hlasy. Hlasy Teddyho a Ace.

--oOoOoOo--

"Měls' mě to nechat udělat," zasyčel Ace.

"Táta poslal mě," křičel Teddy.

"Aspoň bych neztratil kbelík," zařval zpátky na něj Ace.

Oba hřebečci ztuhli, když u potoka uviděli Lunarstar, jak stojí s kbelíkem v puse a kouká na ně.

Všichni byli chvíli naprosto ztuhlí. Pak se pohnula Lunarstar. Položila kbelík a utekla do lesa.

"To byl duch!" cried Ace.

"Já tomu stále nevěřím! Ona je skutečná," výskl vzrušeně Teddy.

--oOoOoOo--

Lunarstar běžela rovnou k městu. Když už byla dost blízko, zmizela a objevila se ve vlastním pokoji. Okamžitě skočila do postele a zachumlala se do peřin.

"Tak tam jsem byla naposled," mumlala si.

< kapitola 007 kapitola 008 kapitola 009 >

Starfooty