Kapitola 11: Před svátky

< kapitola 010 kapitola 011 kapitola 012 >

---

Za brzkého rána, když ještě stále foukal vítr, Lunarstar v poklidu vyspávala ve své posteli pod peřinou. Netrvalo dlouho a bylo slyšet, jak vítr o okno zvenku píská a do pokoje se vkrádal chlad. Stále napůl spala a docela ráda by pokračovala, avšak chlad jí nemilosrdně probíral. Pomalu otevřela obě oči a vylezla z postele.

Pokoj jí náhle připadal daleko chladnější.

Přesunula se k oknu a strčila hlavu skrz závěsy. K jejímu překvapení celý pozemek pokrývala vrstva sněhu a stále zlehka přibýval další.

Lunarstar okamžitě prohrabala šatník, vyčesala hřívu a seběhla dolů a po cestě změnila vzhled na normálního pozemního poníka.

A zatímco ona přicházela, její matka též koukala skrz okna.

"Lunarstar, koukala jsi ven?"

"Právě před chvilkou."

"Hezké, ne?"

"To jo. Kamarádi budou chtít sáňkovat."

"Sáňkovat?"

"Jo. Lancer má za domem velký kopec a už hlásil, že jakmile napadne sníh, tak budeme sáňkovat."

"Opatrně s hraním ve sněhu."

"Vždyť vím."

Rosebud dál koukala skrz okno, "Asi bys chtěla snídat."

"Palačinky?"

Rosebud se otočila k Lunarstar, "Samozřejmě," Pak zamířila do kuchyně. Lunarstar vešla za ní, koukala k zadním dveřím a přemýšlela, co v kůlně dělají její táta, Buster a Charades.

"O ně v kůlně se neboj. Mají tam malý ohřívač," řekla jen tak mimochodem Rosebud, když viděla, kam Lunarstar kouká.

"To s malým ohřívačem nechytnou rýmu?"

"Vůbec, dál to neřeš."

Lunarstar přešla z kuchyně do obývacího pokoje a zapnula rádio. Hned první písnička byla s vánoční tématikou. Tuhle hudbu měla docela ráda a tak jí nechala. Vzápětí sedla na pohovku a vyčkávala na mámu. "Měly bychom vyzdobit dům a sehnat stromek," Lunarstar překřikla hudbu z rádia.

"Zatímco já to tu chystám, ty můžeš zdobit a po jídle můžeme pro stromek."

"Ok."

"Víš kde jsou ozdoby?"

"V garáži?"

"Na horní polici."

Lunarstar prošla jídelnou a skrz dveře mezi ní a kuchyní dále do garáže. Tam jí ovanul chlad. Po stranách na sobě stály nejrůznější krabice a na protější stěně viselo nářadí. Úplně nahoře ležely tři krabice. Lunarstar si tipla, že zrovna v nich jsou uložené ozdoby. Sama na ně nedosáhla a tak se rozhodla použít svůj roh.

Ten se objevil jako průhledná silueta a dál zářil. Tři krabice se opatrně zvedly a pomalu odepluly ke dveřím. Lunarstar vyšla za nimi do obývacího pokoje.

"Lunarstar, ne dokud jsou okolo Buster a Charades."

Lunarstar pomalu položila krabice, "Nejsou v domě a navíc mají dveře od kůlny zavřené."

"Tak rychle, než některý z nich přijde dovnitř."

Lunarstar opět rozzářila roh a vytáhla věci z první krabice. Do každého z obou čelních oken pověsila vánoční věnec. 2 červené a bílé svíce na stůl, zelený řetěz na zábradlí a okolo něj rozmístila bílé ozdoby. Tři červené ponožky zavěsila k řetězu na zábradlí. Nakonec postavila doprostřed stolu přímo mezi svíčky perníkový dům.

Když dozdobila obývací pokoj, vzala červené ozdoby a řetězy a začala s nimi zdobit kuchyň.

"Občas mi připadá, že tohle je tvoje nejoblíbenější část vánoc."

"Která?" zeptala se Lunarstar a dál zavěšovala řetězy kolem oken.

"Právě zdobení."

"Aha, jo, je jedna z mých oblíbených. Aspoň můžu použít svou magii jednorožce."

"Občas se opravdu hodí."

Po dozdobení domu Lunarstar otevřela zbylé dvě krabice. V nich ležela hromada řetězů, nejrůznějších ozdob, stuh, balícího papíru, světelných řetězů a tři ubrusy a hvězda. Tak tyhle krabice jsou na stromek.

Rosebud dodělala palačinky a přinesla je na stůl v obývacím pokoji. Lunarstar je dlouho nenechala ležet netknuté a za chvilku už odnášela prázdné talíře zpět do kuchyně.

"Už chceš jít?" zeptala se Rosebud, když viděla, jak bere šálu a čepici.

Lunarstar si u dveří natáhla čepici i šálu, "až teď můžu."

Rosebud zašla do garáže, vytáhla zasunuté sáňky, přešla zpátky ke vstupním dveřím a vyšla ven za Lunarstar.

Lunarstar převzala do pusy oprať od sáněk a dál už táhla sáňky za sebou a následovala mámu. Pak už chvíli slyšeli jen křupání čerstvého sněhu na chodníku pod nimi.

--oOoOoOo--

Došli do centra města a koukaly do výloh jednotlivých obchůdků. Lunarstar viděla, jak i jiní poníci vezou stromky na svých sáňkách, "Asi jsme už blízko."

"Je to za rohem," potvrdila Rosebud.

Lunarstar se nemohla dočkat, až nějaký vybere. A jak se blížily k vystaveným stromkům, rostl i počet poníků v okolí, kteří si je brali domů. Doufala, že na ně nějaký pěkný zbude.

Přímo před nimi už viděla hlavní náměstí a na něm přímo uprostřed ohromný ozdobený strom. Okolo něj stály menší obvázané lany. Celé to obklopoval oranžový plot.

"Jme tady," Rosebud pohlédla na Lunarstar, která jenom civěla na ten velký strom, "No, na co čekáš? Tak vybírej."

Lunarstar se usmála, nechala sáňky u mámy a běžela k vystaveným stromkům. Stála tu spousta stromků, některé byly ve stojáncích, jiné zůstávaly opřené. Okolo chodil dav poníků, i ona sama do několika z nich narazila.

Náhle zahlédla perfektní stromek. Lunarstar ho oběhla a ještě chvíli ho různě pozorovala. Byl cca metr vysoký s krásně obrostlými větvemi.

"Lunarstar," zaslechla povědomý hlas.

Lunarstar se otočila a uviděla za sebou Bright Eyes.

"Vybíráte stromek?" zeptala se Lunarstar.

"Já už mám. Táta ho veze domů a já pomáhám s výběrem ještě Clover."

"A já asi právě našla svůj," ukázala Lunarstar na stromek vedle, "Je tak hezký."

"Ten je vyoký." poznamenala Bight Eyes.

"Lunarstar," zaslechla další známý hlas.

Lunarstar se otočila ke stromku a uviděla, jak zpoza něj vychází Patch, "Našla jsi nějaký?"

"Ten tady," ukáázala Lunarstar na stromek.

"A budeš už dneska zdobit?" zeptala se Patch.

"Ano, hned jak budeme doma. Chcete mi pomoct?"

"Ráda," odpověděla Patch.

"Nemám nic proti," dodala Bright Eyes.

Clover viděla a zaslechla, jak se před ní děvčata baví, "taky ráda pomohu."

"Jako pomoct se zdobením stromku?" zeptala se Lunarstar.

"Já zdobím, když přijede na návštěvu Meadowlark. Vždycky zdobíme stromek spolu."

Vzápětí se ukázala Sweetheart, viděla je přes ulici, "Ahoj všichni."

"Sweetheart, máš už stromek?" zeptala se Bright Eyes.

"Já ho sehnala už včera."

"A chceš pomoct s naším?" zeptala se Lunarstar.

"Ráda."

"Lunarstar," zpoza stromku vyšla Rosebud, "Tak tady jsi. Našla jsi nějaký?"

"Přímo tenhle."

"Počkej tu, já ho zatím zaplatím." Rosebud nechala sáňky u Lunarstar a odešla hledat prodejce.

Zanedlouho šli okolo Buster a Charades a Buster zahlédl Lunarstar s přáteli, "Lunarstar!"

Lunarstar se rozhlédla, aby zjistila, kto to na ní volá. A uviděla Bustera u plotu, "Bustere!"

"Vidím, že už máš stromek."

Lunarstar opět koukla na stromek, "Líbí se mi. Nemůžu se dočkat, až ho začnu zdobit."

Vzápětí přišla Rosebud, "Ok, můžeme ho odvézt." Rosebud spatřila u plotu Bustera a Charadese, "Myslela jsem, že vy dva ještě stále pracujete?"

"Pracujeme," odpověděl Buster.

"Teď jsme ale šli nakupovat nějaké osvětlení na náš dům," odpověděl Charades.

"Osvětlení?" nechápala Rosebud.

"Booster si myslel, že bude hezké mít letos vyzdobený dům," odpověděl Charades.

To Rosebud překvapilo, dosud její manžel nikdy moc výzdobu domu neřešil.

A jak Rosebud mluvila, Lunarstar s kamarády upevnily stromek na sáňky, Patch a Bright Eyes ho připevnily lanem.

"Mami, kamarádky mi pomůžou stromek nazdobit."

Rosebud se usmála na ostatní děvčata, "máte rády horkou čokoládu?"

"Jo!" výskla děvčata nadšeně.

Rosebud se otočila čelem k Busterovi a Charadesovi, "Jdete domů?"

"Ano," odpověděl Buster.

"Můžu ty k vám sáňky odtáhnout," navrhl Charades.

"Ovšemže, když vám to nebude vadit."

Charades obešel plot a vzal oprať a následoval Rosebud, Lunarstar a ostatní kamarádky k nim. Buster šel vedle děvčat a po cestě se s nimi bavil.

--oOoOoOo--

Když dorazili domů, Buster a Charades postavili stromek do stojánku u okna v obývacím pokoji.

"Tak tady stojí, můžete zdobit," houkl Charades.

"Díky," řekla dojatě Rosebud.

"Asi bychom to měli ještě vyzdobit zvenku. Kde máte žebřík?' otázal se Buster.

"Visí v garáži," odpověděla Rosebud.

Buster a Charades přešli venkem do garáže.

Lunarstar s ostatními děvčaty skočily na dvě velké krabice a začaly zdobit stromek. Rosebud mezitím připravovala horkou čokoládu.

Děvčata začala zdobení světelným řetězem, pak pověsila stříbrné ozdoby a ornamenty. Lunarstar připevnila na vrchol stromku hvězdu a ostatní stromek doplnily řetězy.

Skončily téměř současně s Rosebud, která jim hned naservírovala čerstvou horkou čokoládu. Jakmile jí děvčata ucítila, nemohla ser dočkat, až jí ochutnají. Přispěchala do kuchyně a hned obklopila pult, na kterém Rosebud připravovala hrnky.

Po západu slunce, když se stíny spojily do jednolité temnoty, děvčata začala přemýšlet, jestli už se nemají rozejít.

"Vypadá to, že je na čase jít domů," vzdychla Bright Eyes.

"Mí rodiče už určitě chystají večeři," dodala Patch.

--oOoOoOo--

Zatímco se děvčata bavila, vešel Buster, "Dokončili jsme osvětlení venku."

"Výborně," prohlásila nadšeně Rosebud.

"Jestli se chcete s holkami podívat, tak pojďte ven. Charades a Booster jsou vepředu."

Rosebud a ostatní děvčata následovaly Bustera ven za Charadesem a Boosterem.

Oba v tichosti stáli a koukali na dům. Řetězy barevných světel padaly ze střechy, pokračovaly po krajích a dál dolů. Další řetězy obklopovaly dveře a okna. Dokonce byla vpletena i do keřů.

"To je krása!" užasla Sweetheart.

"Jo, vážně krása," souhlasila Patch.

Lunarstar si po cestě prohlížela i ostatní domy v ulici. Také byly nazdobené světelnými řetězy, některé červené, další bílé, modré, dokonce i vícebarevné. Na zahrádkách některých z nich stály sochy laní.

"Vážně musím domů. Ahoj Lunarstar," řekla Patch.

"Já už také půjdu. Ahoj a díky za čokoládu," přidala se Sweetheart.

Clover a Brights Eyes se též rozloučily a odešly.

"Vážně se vám ta výzdoba na domě povedla," poznamenala Lunarstar.

"Díky," odpověděl Charades.

"Než půjdete, chcete také horkou čokoládu?" zeptala se Rosebud.

"Ne, díky, ale už chceme k nám a ozdobit i náš vlastní stromek," odpověděl Charades.

"Vy taky máte stromek?" zajímalo Lunarstar.

"Jenom malý," ujistil ji Buster.

"Je na čase uklidit nářadí a žebřík," navrhl Charades.

"Pomůžu vám," přikývl táta Lunarstar a šel za nimi do domu.

Charades vzal kladivo a hřebíky ze žebříku a Buster druhé kladivo a tašku se zbylým náčiním a oba se pomalu vydali okolo domu do kůlny.

A jak tak Buster míjel žebřík, lehce do něj vrazil. To naprosto stačilo. Žebřík najednou nedržel a pomalu padal. V jeho cestě k zemi však stál ještě táta Lunarstar.

"Boostere, pozor!" náhle vyhrkla Rosebud.

Booster, Buster a Charades vzhlédli k žebříku, který byl sotva pár centimetrů od Boostera. Vzápětí však lehce změnil směr a přistál vedle boosterových kopyt.

"To bylo těsné," zamumlal Booster.

"To bylo," souhlasil Charades.

Rosebud přiběhla k Boosterovi, "Jsi v pořádku?"

"Jsem."

"Omlouvám se, asi jsem do něj omylem narazil," vypadlo z Bustera.

"V pořádku, ale příště trochu víc opatrnosti," odpověděl Booster.

Buster a Charades obešli dům a zamířili dál do kůlny, uklidili kladiva a hřebíky a odešli domů.

"Nashledanou zítra," zakřičela Rosebud.

"Nashledanou," odpověděl zpět Charades.

--oOoOoOo--

Po cestě na zasněženém chodníku Charades komentoval výzdobu jednotlivých domů a jak by chtěl jednou mít taky takovou. Buster ho vůbec nevnímal a stále přemýšlel na pádem žebříku. Byl zabořený tak hluboko ve svých myšlenkách, že ani neslyšel, jak ho Charades volá. Začal vnímat až když mu Charades poklepal kopytem na rameno, "Vnímáš, co říkám?" Charades zastavil, "Pořád tě žere ten shozený žebřík, co?"

"Ne, přemýšlím."

"A o čem?"

"Viděls' jak padal?"

"Jasně."

"A jak se pohnul?"

"Jasně, že se pohnul, jak by jinak spadl?"

"Ne takhle. Myslím když letěl, tak že se pohnul."

"Co tím myslíš?" Charadesovi nedocházelo, kam tím Buster míří. Evidentně mu chtěl říct něco velmi důležitého.

"Ten žebřík v letu změnil směr pádu." Bustera už Charadesovo delší vedení dožíralo.

"Když letěl, tak změnil směr?"

"Konečně."

Charades se zastavil a přemýšlel nad tím a snažil se rozpomenout na ten pád, "Teď když to rozebíráš, tak myslím, že jsem to viděl taky."

"Fajn, už jsem si myslel, že mám vidiny."

"Ale jak? Kromě nás pěti jsem nikoho dalšího neviděl."

"Já nevím."

--oOoOoOo--

Mezitím Rosebud pomáhala Boosterovi dát žebřík zpátky na zeď v garáži.

"Máš štěstí, že na tebe nespadl," poznamenala Rosebud.

"Podle mě to štěstí nebylo," Booster koukl na Lunarstar, která stála hned za vchodem, "Lunarstar?"

"Já...Já nechtěla, aby se ti něco stalo."

Rosebud a Booster se usmáli a objali jí.

"Díky," zašeptala Rosebud.

"Snad si toho Buster a Charades nevšimli."

Lunarstar sklonila hlavu, měla z toho rozporuplné pocity. Bála se, že jí Buster a Charades možná viděli, ale zase byla ráda, že se jejímu tátovi nic nestalo.

Rosebud opět objala Lunarstar, "Neřeš to. I kdyby si všimli, pochybuju, že to budou někomu vykládat." Rosebud jí nechtěla přiznat, že má taky strach a místo toho jí chtěla uklidnit.

Lunarstar koukla na tátu, "Navíc, kdo by jim věřil."

Začal padat sníh. Lunarstar stála mezi rodiči a divala se, jak vše pokrývá a zatěžuje.

< kapitola 010 kapitola 011 kapitola 012 >