Kapitola 17: Závod k bráně

< kapitola 016 kapitola 017 kapitola 018 >

---

O týden později Lunarstar ležela jako okřídlený jednorožec na posteli ve svém pokoji a četla knížku. Nohy měla natažené přes hranu a naprosto ztratila pojem o čase. Probral jí až západ slunce. Tak odložila knížku a pohlédla z okna směrem k lesu. Viděla, jak slunce nabírá oranžovou barvu a nebe zlátne, růžoví až fialoví. Naproti byl jasně viditelný úplněk.

Opět koukla do lesa a vzpomněla si na ruiny. Na velký oblouk s dokola vyrytými poníky nešlo zapomenout. Ale zároveň tam nechtěla, protože by mohla opět narazit na Starfira.

Pokaždé, když v noci vyšla ven, ji honil Starfire. Dal si pokoj ne tenkrát, když šla ve dne. Byla zvědavá, jestli jí zase přes den nechá, ale pustí jí vůbec rodiče tak brzo ven?

Lunarstar odešla z pokoje, sešla schody a zamířila k rodičům do obývacího pokoje, kde pili limonádu.

"Mami, tati, můžu jít ven trochu dřív?"

"Ještě není dost tma," odpověděla Rosebud.

"Prosím?"

"Proč chceš jít dřív?" zeptal se Booster.

"Jenom...ehm...dál prozkoumávat les."

"Vždyť už ho pomalu znáš každý metr," řekl Booster.

"Ale..." Nechtěla jim říct o ruinách, ale bez dobrého důvodu ji nepustí, "Trochu zpátky jsem našla blízko hor nějaké staré ruiny. Ráda bych si je prohlédla ještě za světla."

"Ruiny?" zeptala se překvapeně Rosebud.

"Neříkali, že ta část je ještě neprozkoumaná?" zeptal se Booster.

"Ale já tam vážně našla nějaké ruiny...Prosím, můžu jít?"

"Dobře, ale buď u těch ruin velmi opatrná," odpověděl Booster.

Lunarstar se usmála, nemohla uvěřit tomu, že souhlasí, "Díky moc. Budu opatrná. Ahoj!"

Lunarstar zmizela a objevila se v lese nedaleko jejího domova. Pohlédla na slunce. Zbýval z něj pouze zlatavý srpek. Neměla moc času. Lunarstar zase běžela lesem, kolem stromů, potoků a přes kameny, klády a keře. Slunce už téměř nesvítilo a Lunarstar začala zářit.

Našla kamennou cestu a běžela po ní na kopec, ale za chvíli zpomalila až do chůze. Dorazila na vrchní rovinu, byla zpocená a sotva lapala po dechu. Zasedla do trávy a odpočívala. Koukla na nebe, už se setmělo a brzo jí najde Starfire.

A jak odpočívala, potichu k ní přišli dva poníci. Lunarstar je zaslechla až když byli téměř u ní. Vzhlédla a uviděla před sebou Buster a Charades.

"Počkej..." začal Charades, ale Lunarstar neposlouchala, Strachy vyskočila na nohy a začala běžet co nejdál od nich.

"Počkej!" zavolal znova Charades.

"Lunarstar!" zařval Buster.

Lunarstar náhle zastavila a pomalu se otočila.

"Myslel jsem si, že je to ona," zašeptal Buster.

"Prosím, neboj se" žadonil Charades.

Lunarstar byla vyděšená i překvapená zároveň.

"Jak můžou vědět, jak se jmenuju? To snad není možný!" ptala se sama sebe Lunarstar.

"Prosím...chceme si s tebou promluvit," škemral Buster.

"Chceme jenom to." dodal Charades.

--oOoOoOo--

Avšak vzápětí zaslechla kopyta, co šly po kamenech, Lunarstar koukla přes kopec a viděla Starfira, jak k ní z kopce míří, "Takže ty jsi Lunarstar. To jméno ti opravdu sedí."

"Lunarstar, zdrhej!" zařval Buster.

"Za námi!" doplnil Charades.

Lunarstar se otočila a běžela za Busterem a Charadesem. Starfirovi chvíli trvalo, než slezl z kopce, ale pod ním už je velmi rychle dobíhal.

Lunarstar se otočila a viděla blížícího se Starfira. To obíhání stromů a keřů jí dost zpomalovalo. Když se znovu otočila, Starfire jí byl až u zadních noh. Lunarstar zmizela a znovu se objevila před Charades, kterého tím dost překvapila.

"Lunarstar, znáš ruiny u hor?"

"Prostě pokračuj po cestě," pokračoval Buster.

"Je tam ohromný oblouk, až ho uvidíš, tak ho proběhni," dodal Charades.

"Charadesi, jsi si jistý, že bude otevřená?" zeptal se Buster.

"Stmívá se a my záříme, takže otevřená už bude."

Lunarstar neměla ani nejmenší páru, o čem ti dva mluví a ani jí to nějak zvlášť nezajímalo. Spíš jí děsil Starfire v jejích patách a to, jak se přibližoval.

Ona, Buster a Charades běželi dál po kamené cestě skrz les a ona si všimla, že už přestává stíhat.

Zkusila přidat, ale nohy jí začínaly neuvěřitelně bolet. A jak koukala po ruinách a měla nohy v jednom ohni, Starfire se dostal až nebezpečně blízko.

Koukala vpřed a viděla, jak Buster a Charades proběhli obloukem a prostě zmizeli. Bála se. Co se stane, když jím taky proběhne? Ale věděla, že nemá na výběr.

Proběhla pod malým obloukem a přes kamennou podlahu, minula zdi a velké kameny směrem k velkému oblouku. Běžela po rampě a pak skrz Oblouk.

< kapitola 016 kapitola 017 kapitola 018 >