Kapitola 21: Příliš unavená na cokoliv

< kapitola 020 kapitola 021

---

Lunarstar, Buster a Charades společně prošli Bránou. Šli dál kolem ruin a po kamenné cestě.

"Jak vám pánové došlo, že jsem to já?" zeptala se Lunarstar.

"No všimli jsme si pár věcí, které se okolo tebe děly, takže jsme tě týden sledovali," odpověděl Charades.

"Takže jste viděli, jak se měním?" zeptala se překvapeně Lunarstar.

"Ne," odpověděl Charades.

"Jen pár věcí, které mi napověděly, že Duch jsi asi ty," dodal Buster.

"Stále nemůžu uvěřit, že jsi ten poník, na kterého jsme narazili hned první den ve městě," poznamenal Charades.

"Jen si tak pomyslím, že ta, kterou celou dobu hledáme, je přitom s námi," ušklíbl se Buster.

Charades se jeho slovům uchechtl.

"Lunarstar, kdo další o tom ví?" zeptal se Buster.

"Jenom mí rodiče," Lunarstar obklopovalo ticho, "Nikomu to neříkejte."

"Měníš?" zeptal se Charades.

"No, jak měním podobu?," Lunarstar koukla na Charadese, "Tohle bych vážně nechtěla nikde roztrubovat."

"Ok, nikomu to neřekneme," odpověděl Charades.

Lunarstar koukla na Bustera. "Já to taky nikomu neřeknu," odpověděl Buster.

Když vyšli z lesa do otevřeného prostoru, Charades shlédl k Lunarstar, "Radši tě dovedeme domů.

Musíme jim o tobě říct."

"Ok," vzápětí Lunarstar zaslechla švitoření ptáků, zastavila a vzhlédla k nebi.

"Problém?" zeptal se Buster.

Lunarstar viděla nebe za rozbřesku, "Rodiče budou šílet."

"Proč?" zeptal se Charades.

"Už jsem měla být několik hodin v posteli. Musím hned domů!" vysvětlovala Lunarstar.

"Počkej chvilku. Vem nás k tobě domů a my jim to všechno vysvětlíme," navrhl Charades.

Lunarstar chtěla domů co nejrychleji, avšak věděla, že jí její rodiče nikdy neuvěří, "Tak rychle."

Lunarstar, Buster a Charades se rozběhli k městu. Překonali pole, vrch a dál do lesa. Těsně před začátkem města se přeměnila. Zmizela její křídla a roh a hříva se přebarvila na růžovo. Buster a Charades sledovali její změnu s úžasem.

Lunarstar zastavila na kraji lesa, její dům byl ten lesu nejbližší.

"Mí rodiče jsou asi stále vzhůru," Lunarstar koukla na stále užaslé Bustera a Charadese.

"Co je?" zeptala se Lunarstar, když viděla, jak na ní civí.

Charades se usmál, "Nic."

Lunarstar se rozhlédla po okolí, ale nikoho neviděla. Přeběhla po chodníku až ke dveřím. Otevřela a uviděla, jak v obývacím pokoji stojí její máma a táta. Rosebud se otočila a uviděla vcházet Lunarstar. Rosebud k ní okamžitě přispěchala a otírala svou tvář o její, "Kde jsi byla?"

"Byla jsem celou noc venku s Busterem a Charadesem."

Její rodiče si všimli Bustera a Charadese až když je Lunarstar zmínila.

"Takže vědí?" zeptal se Booster.

Lunarstar sklonila hlavu, "Ano."

"Ah, Lunarstar," pokračovala Rosebud, "Vždyť jsme ti říkali, abys byla opatrná."

Charades se postavil do dveří, "Prosím, neobviňujte jí, není to její chyba. My už jí hledáme velmi dlouho."

Rosebud a Booster netušili, co říct, jen koukali na sebe navzájem.

Vstoupil Buster, hned vedle Charadese, "Je adoptovaná, že?"

"Ano je," odpověděl Booster.

"Myslím, že na tohle bychom se měli posadit," navrhl Charades, "Máme toho dost k vysvětlování."

Rosebud a Booster souhlasili.

Lunarstar s rodiči usedla na jeden gauč, Buster a Charades jim naproti.

A Charades postupně vyprávěl lunarstařiným rodičům její příběh jak jí ho převyprávěl Banner. Lunarstar už byla příliš unavená. Dokud si nesedla, ani to netušila. Schoulila se do klubíčka, hlavu položila na opěradlo a okamžitě usnula.

Buster opět sledoval, jak se ve spánku zase mění.

--oOoOoOo--

Po hodině Charades dokončil celé vyprávění. Rosebud a Booster prakticky oněměli úžasem.

"Takže ona je princezna z Ponylandu?" stále nemohla uvěřit Rosebud.

"Ano," odpověděl Buster.

Rosebud pohlédla na Lunarstar, která klidně spala, "Proč nám neřekla o těch černých ponících?"

"Asi jí došlo, že  kdyby nám o nich řekla, tak už bychom jí v noci nepustili ven," tipoval Booster.

"Co tedy uděláme? Ona bude ven chtít, ale... my už jí pustit nemůžeme."

"Nemůžeme chodit s ní?" navrhl Charades.

"Musíme to promyslet," odpověděl Booster.

Rosebud se zlehka dotkla Lunarstar a posunula jí hřívu z tváře. Po chvilce pohlédla z okna a uviděla skupinu známých poníků, "Asi máme návštěvu."

Booster taktéž pohlédl skrz okno, "To jsou kamarádi Lunarstar."

Rosebud zaklepala s Lunarstar, "Vstávej."

"Mmm?" mumlala Lunarstar.

"Vstávej. Máš tu návštěvu."

Lunarstar vyskočila z gauče, "Kamarády?"

Vzápětí slyšeli klepání na dveře. Lunarstar se okamžitě přeměnila na normálního poníka a mezi zívnutími odpověděla.

"Lunarstar," začala Starlight, "Jdeme na pláž."

"Chceš taky?" zeptal se Melody.

Všichni kamarádi až na Bon Bon nesli tašku. Ta místo toho nesla plážový košík.

"Pláž?" zívla Lunarstar.

Rosebud a Booster vlezli do dveří.

"Na pláži už jsme nebyli hodně dlouho," poznamenal Rosebud.

"Ale já jsem vážně unavená," nechtěla Lunarstar.

"Pláž je fajn nápad," Booster koukl na Bustera a Charadese, "Co vy dva?"

"Na pláži jsem ještě nebyl," odpověděl Charades.

"Ani já," dodal Buster.

"Ale..." nechtěla Lunarstar.

"Na pláži zůstaneš vzhůru," přerušila jí Rosebud.

"Navíc když budeš spát teďka, nebudeš spát v noci," dodal Booster.

"Co kdybychom se sešli tam?" navrhla Rosebud.

"Jasně," odpověděla Bright Eyes, "Tak na pláži Lunarstar."

"Ok," zívla Lunarstar.

--oOoOoOo--

O něco později došla Lunarstar s rodiči na pláž. Rosebud nesla velkou tašku, Booster vzal slunečník a Buster a Charades každý po košíku.

"Mami, fakt neneseme příliš mnoho jídla?"

"Vůbec si nemyslím. Nabalila jsem pro 12 poníků."

Rosebud roztáhla deky a Booster nad nimi rozložil slunečník. Buster a Charades postavili košíky k noze slunečníku.

Lunarstar se rozhlédla, její kamarádi se už bavili. Clover, Patch a Bright Eyes stavěly hrad z písku, ostatní děvčata blbla ve vodě.

Okolo byla spousta poníků, kteří se různě bavili. Někteří jen-tak leželi, jiní si hráli s míči, další plavali.

Lunarstar byla natolik unavená, že ani nepozdravila kamarádky a prostě ulehla na deku za rodiči. A když seděla a koukala na ostatní, připadala si čím dál tím víc unavená. Sklopila hlavu a zavřela oči.

Náhle na ní přistála studená voda. Lunarstar zalapala po dechu a vyskočila na všechny čtyři. Rázem byla naprosto probuzená, kapala z ní voda a její srst na ní splihla.

Lunarstar se rozhlédla, aby zjistila, kdo jí to udělal. Před ní stál vysmátý Buster a vedle něj kyblík.

"Za co?" otočila se Lunarstar.

"Usínáš," odpověděl Booster.

"Vážně?" zeptala se překvapeně Lunarstar, Rozhlédla se, jestli si přeměny nikdo nevšiml.

"V klidu, nikdo si tě nevšiml," ujišťoval jí Charades.

"Ještě jsi neusnula," dodal Buster.

"I tak to bylo těsně," dodala Rosebud.

"Lunarstar, proč nejdeš za kamarády si hrát," navrhl Booster.

"Jdi si zaplavat, to tě probere," doplnila Rosebud.

"Dělej cokoliv, ale žádné spaní," nakázal Booster.

Lunarstar sklonila hlavu a opustila rodinu. Když odcházela, uslyšela od okolí smích.

"To vážně nebyla sranda," zamumlala Lunarstar.

Lunarstar přešla k těm třem, co stavěli hrad z písku.

"Ahoj Lunarstar. Viděly jsme tvé rodiče ale ne tebe," řekla Bright Eyes.

"To už jsi plavala?" zeptala se Patch, když viděla, jak z ní kape voda.

"Usnula jsem," Lunarstar se otočila ke svým rodičům, "a oni na mě hodili kyblík plný vody."

"Jo jasně. Ty přece spát nesmíš," náhle si rozpomněla Patch.

"Můžeš nám pomoct s hradem," navrhl Clover.

"To nebude nejlepší nápad," pokračovala Bright Eyes, "protože stále můžeš usnout."

"A co si zaplavat," navrhla Patch.

Lunarstar pohlédla k moři a tam na ní mávali ostatní.

"Já bych si vážně zaplavala," Patch pohlédla na zbylé dvě, "Co vy?"

"Jasně," odpověděl Bright Eyes.

"A co bude s tím hradem?" zeptala se Clover.

"Moc jsme toho nepostavily," odpověděla Bright Eyes.

Clover viděla jen horu, která měla být hradem, a pochopila, že Bright Eyes má pravdu.

Clover zastavila a připojila se k ostatním ve vodě.

Lunarstar zastavila na břehu.

"Co se děje?" zeptala se Patch plavajíce ve vodě.

Lunarstar si úplně nebyla jistá, jestli chce jít. Neukáží se její křídla a roh? Nikdy zatím s ostatními neplavala.

"Neumíš plavat?" zeptala se Starlight vylezajíc z vody.

Zpoza ní přišel Charades nevěda, co jí je, "No tak jdi."

Lunarstar se ohlédla za sebe, tam stál Charades, nohy obalené pískem.

"Umíš plavat?" zeptal se.

"Jasně že jo...jenom..." Lunarstar koukla na přátele, kteří na ní mávali, "Ta voda je ledová."

To Charadese a Starlight rozesmálo.

"To je vše?" zeptal se s úsměvem Charades.

"Vběhni tam, zpočátku sice bude ledová, ale to si zvykneš," doporučila jí Starlight.

Lunarstar stále stála a sledovala Starlight, která do oceánu skočila s mohutným cáknutím. Lunarstar se usmála, vzápětí též vběhla s cáknutím do vody. Šplouch okolostojícím kamarádům smáčel tváře.

"Vážně to není tak hrozné," Lunarstar prolétla prohledem přes kamarády. Ti zpočátku vypadali vážně, ale vzápětí se neudrželi vypukli v smích.

--oOoOoOo--

A zatímco Charades stál a sledoval Lunarstar, přišel k němu zářivě růžový poník se žlutou hřívou, "Ehm... nechcete si s námi zahrát volejbal?"

Charades pohlédl na síť za poníkem. Viděl, jak ostatní stojí a koukají na něj. Charades se pootočil na Bustera, který se líně rozvaloval na dece a nic nedělal.

"Bude vadit, když se připojí i můj bratranec?"

"Čím víc poníků, tím líp."

"Bustere!" houkl Charades.

Buster si sedl a koukal na Charadese.

"Pojď sem!" hulákal Charades.

"No jo," vzdychl Buster.

Buster líně vstal a došel k Charadesovi, "Co je?"

"Chceš si zahrát volejbal?"

"Volejbal?" zívl Buster.

"Tak pojď. Hrajeme," dloubal Charades.

"Dneska se chci pouze povalovat."

"Nemůžeš jenom tak ležet celý den. Jdeme hát." Charades zatáhl Bustera do hry a připojili se k ostatním u sítě.

"Tak jsme asi zůstali sami," poznamenal Booster.

"A to mi vůbec nevadí," odpověděla s úsměvem Rosebud.

--oOoOoOo--

Lunarstar s přáteli pokračovala ve vodních hrátkách, když Bon Bon začínala mít plavání dost.

"Kam jdete?" zeptala se Lunarstar.

"Z toho plavání mi vyhládlo."

"Zpátky do vody můžeš až hodinu po jídle," prohlásila Bright Eyes.

Bon Bon vylezla z vody a zastavila. V mělčině zahlédla cosi blýskavého. Vzala to a omyla z toho písek.

"Copak jsi našla?" zeptala se Patch a vylezla z vody.

To Lunarstar také zaujalo a následovala Patch.

"To je mušle," odpověděla Bon Bon.

"Je hezká," poznamenala Patch.

"Možná jich najdeme víc a pak můžeme něco vyrobit do klubu," navrhla Lunarstar.

"To je skvělý nápad," souhlasila Bon Bon.

"Jo," přidala se Patch.

"Co je?" zeptala se Starlight, jak vylézala z vody.

"Vyrobíme do klubu něco z mušlí," odpověděla Patch.

"Aha, možná budu moci vzít něco mámě," navrhla Starlight.

Netrvalo dlouho a i zbytek děvčat začal hledat nějaký materiál na pěkný dárek pro své rodiče.

--oOoOoOo--

Patch a Lunarstar šly po pláži, hledaly mušle a Bon Bon jim nesla žlutý kyblík. Když Bon Bon zaznamenala, že okolo je už velmi málo poníků, už byly pěkně daleko od rodičů Lunarstar.

"Asi bychom měly jít zpátky," navrhla Bon Bon.

Náhle Patch zastavila. Před ní byl vchod do velké jeskyně.

"Hele, jeskyně!" výskla vzrušeně Patch.

"Ne, ještě se tam ztratíme," protestovala Bon Bon.

"No tak vy dvě, bude zábava ji prozkoumat," nedala se Patch.

Lunarstar a Bon Bon vážně nechtěly jít, ale Patch bylo potřeba mít stále na očích, takže jí následovaly. Pokračovaly dále k jeskyni, až jim najednou došlo, že jsou na pevné skále.

"Patch," zašeptaly, jakmile vlezly do jeskyně.

Jeskyně byla dlouhá a temná, ale i tak sem proudilo dost světla, aby viděly, kam šlapou.

"Patch?" zašeptala Bon Bon a nechala kyblík stát u vchodu.

"Tady," ozvala se Patch zpoza velkého kamene.

Bon Bon i Lunarstar nadskočily.

"Nedělej to," zašeptala Bon Bon.

"Proč špitáš?" zeptala se Patch.

"Je to tu děsivé."

"Vždyť je to jenom jeskyně." pokračovala dále Patch a za ní Lunarstar a Bon Bon. Pokračovaly přímo. Postupně se prostor ohříval.

"Hele, v jeskyních asi nemá být takhle teplo," poznamenala Lunarstar.

Přímo před sebou Lunarstar zahlédla paprsky světla, které šly skrz díry ve stropě.

"Kde to vlastně jsme?" zeptala se Patch a prohlížela skrz díry ve stropě na nebe.

"Kdo ví," odpověděla Bon Bon.

Když už došly ke světlu, uviděly, proč je tu tak teplo.

"Pramen!" výskla Patch.

"Tady?" nevěřila Bon Bon a rozhlížela se.

Děvčata stála na hraně jezírka, do kterého prýštil proud teplé vody. S úžasem ho sledovaly. Voda jen jiskřila a z hladiny se zvedaly obláčky mlhy.

Lunarstar strčila kus kopyta do vody a poznamenala: „Je vážně teplá."

"Měly bychom se vrátit, ostatní o nás určitě budou mít starost," navrhla Bon Bon.

Patch konečně s Bon Bon souhlasila a následovala jí. Ale jakmile Bon Bon učinila první krok, uslyšela, jak se pod ní propadá země a začala padat. Patch pusou chytla Bon Bon za ocas a pokusila se jí vytáhnout. Nešlo to, ba dokonce i ona začala přepadat přes okraj. Lunarstar chytla ocas Patch a chtěla jí pomoct. Také jí to nešlo.

"Bon Bon, co jsi dneska vlastně jedla?" zamumlala Patch.

"Jenom kus dortu, koláče a vafle," odpověděla Bon Bon.

Lunarstar se pokusila zatáhnout znova. Ale začala klouzat za holkami. Náhle i ona cítila, jak jí někdo chytl za ocas a začal táhnout. Pomalu couvaly zpět přes hranu a dál od útesu. Náhle je cizinec uvolnil Lunarstařin ocas a zmizel ve stínech.

"To bylo až moc těsný," Bon Bon pohlédla na Patch, "Díky"

"To jsem nebyla já," Patch koukla na Lunarstar, jakože je zachránila ona.

"Já taky ne," Lunarstar pohlédla do stínů za sebou a v nich spatřila temnou postavu.

"Kdo jste?" zeptala se Patch.

"Jděte, v této jekyni není pro malé poníky bezpečno," řekl ten hlas.

"Tak kdo jste a proč jste tady v jeskyni?" zeptala se zase Patch.

"To není vaše věc. Teď jděte ven!" začal být ten hlas netrpělivý.

Bon Bon nečekala ani chvilku a utekla do temnoty, Patch pohlédla na postavu a prostě odešla. Lunarstar tam stále jenom stála a civěla.

"Kam koukáš? Řekl jsem VEN!" zařval opět Hlas.

Lunarstar vběhla rovnou do temnoty a ven z jeskyně dobíhajíc Patch a Bon Bon.

"Kdo to byl?" zeptala se Bon Bon když zpomalila a odfrkovala na písečné pláži.

"Já nevím," odpověděla Patch.

Lunarstar pohlížela zpět do jeskyně, něco v tom hlase jí bylo povědomé a ta černá silueta též.

< kapitola 020 kapitola 021